Článek
Čekala jste od sebe v U-rampě lepší výsledek?
Šance na finále byla, ale při druhé jízdě jsem to nahoře trochu pokazila. Jezdila jsem celý den. Kvalifikace, předtím čtyřicet minut trénink, před semifinále taky čtyřicet minut. Byla jsem trošku unavená, možná se to k tomu přičetlo.
Při obou semifinálových jízdách vás zradil stejný skok.
Někdy mi dělá problém, zvlášť když je rampa víc zavřená a nejsem v ní tak vyježděná. Pak nemám tak dobrou techniku a odjedu jeden z pěti. Tohle byl bohužel ten čtvrtý. (úsměv)
V U-rampě toho asi nenatrénujete tolik, jako specialistky na tuto disciplínu.
To je fakt, za posledních sedm měsíců takových deset patnáct dní. Jak jsem si v létě zlomila klíční kost, neměla jsem čas jet na Zéland trénovat. Ambice byly samozřejmě vyšší ve slopestylu, takže jsme mu věnovali víc času a rampa šla trošku stranou. Na to, kolik toho v rampě natrénuju, musím říct, že to tu nebylo špatný.
Závodila jste pouze v obroučkách lyžařských brýlí bez výplně. Proč?
Dělají mi problém odrazy světel. Sklo je dvojité, leskne se, tak si ho sundávám. Mám to jenom jako ochranu, kdybych spadla na pusu, abych si neodřela čumák.
Jak budete na celé hry v Soči vzpomínat?
Já si to užila. Ten pád ve slopestylu vypadal hůř, než jak jsem se pak cítila. Celé to bylo super. Ve slopestylu jsem předvedla, co jsem chtěla. Všichni mi říkají, že jsem tu jezdila dobře.
Vnímáte, že hry zvedly i vaši popularitu v Česku? Určitě vás teď zná víc lidí...
Netrávím tam tolik času, teď jedu domů vlastně po pěti měsících na týden, pak zase zpátky do Ameriky. Mám radost, že mi lidi fandili, po tom pádu jsem dostala snad tisíc zpráv na facebooku. Těší mě, že se lidem líbil snowboarding i já.