Hlavní obsah

Návrat zlatých „S“? Víc akcí než po Vancouveru, tvrdí Sáblíková. Kůň za to stál, usmívá se Samková

Praha

Mají za sebou první čtyři dny po návratu do vlasti se zlatými olympijskými medailemi. Pro snowboardistku Evu Samkovou zcela nová zkušenost, rychlobruslařka Martina Sáblíková si podobný šrumec mohla vyzkoušet už po Vancouveru.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Skikrosař Tomáš Kraus, biatlonistka Veronika Vítková (uprostřed) a snowboardistka Eva Samková na křtu oficiální publikace Českého olympijského výboru ZOH Soči 2014.

Článek
Fotogalerie

„Jenže teď mi přijde, že je to daleko horší," vydechla trojnásobná olympijská vítězka, která je v jednom kole. Rozhovory, různé křty, slavnostní vítání... „Odpočinek prakticky žádný, snad jen v pátek budu doma, na sobotu už jsou naplánované další akce," vyprávěla Sáblíková.

I Samková je jako nová hvězda na sportovním nebi obletovaná médii i fanoušky. Zatím ale dvacetiletá dívka zvládá pozornost s nadhledem. „Co jsem přijela, není to tak hrozný. Kupodivu. Navíc ten kůň za to stál," s úsměvem se vracela ke středečnímu daru ve Vrchlabí.

I pro Sáblíkovou si její maminka připravila dárek, který přivezla na letiště. „Akorát mi ho nestihla předat, odjížděla jsem dřív, než ona. Ale pak jsem dostala ze skla vyrobené olympijské kruhy, na nichž je napsané, kolikátá jsem na jaké trati byla," líčila Sáblíková.

Medaile se obouchají

Během her v Soči se tváře obou zaryly do paměti i širší veřejnosti. „Když jsem šla tankovat, paní u benzínky se divila, že už jsem tady," vyprávěla rychlobruslařka. Samková zase prožila netradiční policejní kontrolu. „Chtěli vidět občanku, řidičák, techničák a medaili," usmívá se.

Nejcennější kovy teď nosí stále při sobě. Tedy téměř stále. „Máma vzala medaili ukázat do práce. Já už spěchala do Prahy a nemohla se jí dovolat, protože měla vybitý telefon. Tak jsem hodinu čekal a málem odjela bez zlata," popisuje Samkové „strasti" olympijské vítězky.

Zkušenější medailistka Sáblíková ale ví, že netknuté cenné kovy nevydrží. „Ty z Vancouveru jsou trošku poškrábané, člověk to neohlídá," vypráví smířeně. „Když jsem si v Soči po vyhlášení odnášela stříbro, neuvědomila jsem si, že mám v kapse klíč od pokoje. Tak se medaile trošku poškrábala... Ale co, aspoň je vidět, že se používala," usmála se.

Zpátky na závody

Jenže chvíle oslav a kochání se medailemi netrvají věčně. V rychlobruslařském i snowboardkrosovém Světovém poháru zbývají ještě dva závody. „V neděli odjíždíme do Inzellu na další Světový pohár, pak do Nizozemska na finále a mistrovství světa," popsala Sáblíková svůj nejbližší program.

„Já odlítám příští středu. Do té doby asi na prkně stát nebudu, ona to v Česku teď stejně není žádná hitparáda," narážela Samková na velmi nepříznivé sněhové podmínky. „Ale trénovat se snažím každý den dopoledne," zdůrazňuje.

Plány mají ambiciózní. Sáblíkové vyhlásil trenér Novák útok na osmé vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích. „Mně by stačilo být do trojky, jsem dost unavená," mírní trenérovy cíle. Samková tuší, že kvůli vynechanému závodu po zranění kolene už Světový pohár nevyhraje. „Ale vloni jsem byla celkově čtvrtá, teď bych se ráda posunula, boj o druhé místo je otevřený," ví.

S motivací prý nebude mít problém. „Náš sport je zábavný, mám motivaci se předjíždět i s klukama na Dolní Moravě. Chápu, že třeba pro rychlobruslaře je olympiáda maximum, nevím, jestli člověka baví jen tak jezdit dokola," říká Samková. Zlatá kolegyně jí částečně dává za pravdu. „Všichni se chystají na olympiádu, po ní je to s motivací těžké," připouští.