Článek
Po klasické části jste figuroval až na konci čtvrté desítky, jste tedy nakonec s konečným umístěním spokojený?
Převládá zklamání, chtěl jsem skončit výš. Základ byl v tom, že jsem neudržel klasiku. Pak už nebyla šance bojovat o první desítku nebo i dvacítku.
Čím to bylo, že jste se v klasice trápil?
Hned na konci prvního kola mi někdo v cílovém kopci zezadu ukopl hůl a chvilku mi trvalo, než jsem dostal novou. Propadl jsem se na konec skupinky a neměl nárok dostat se zpátky.
Poznamenal vás tento moment psychicky?
Snažil jsem se zachovat klidnou hlavu, jet rovnoměrné tempo, protože jsem pořád věřil, že se mi podaří dostat zpátky. Jenže tempo bylo tak vysoké, že to nešlo.
Ve volné technice jste se ale dostal přes jedenáct soupeřů. Potěšilo vás to?
Ve finále to nakonec bylo dobrý. Jel jsem s Italem Clarou a věděl, že když se ho udržím, mohl bych se prokousat výše. To se podařilo a nakonec jsem z naší skupinky dojel první.
Start ve skiatlonu jste kvůli prodělané nemoci dlouho zvažoval. Jste rád, že jste nakonec jel?
Bylo dobře, že jsem nastoupil. Tělo sice teď může být vyřízené a chvilku mu třeba potrvá, než se z toho dostane, ale další závod mám až za týden štafetu a to už budu připravený.
Stačilo vám po dojezdu do cíle problesknout hlavou, že oproti skiatlonu na předchozích hrách ve Vancouveru jste si nyní o příčku pohoršil?
Abych pravdu řekl, tak si ani nepamatuju, kolikátý jsem před čtyřmi lety skončil (směje se). Ale nedávno jsme se s Magim (Jiřím Magálem) bavili o našich umístěních ve skiatlonu a říkal jsem mu, že je to všechno okolo osmadvacítky. Takže jsem to zase trefil...
