Článek
Prostý, obyčejný akt ostře kontrastující s jinak pompézní show. Takové bylo samotné zažehnutí ohně. Bez pomoci zázraků techniky, nic komplikovaného. Pochodeň na plochu stadiónu přinesla slavná tenistka Maria Šarapovová, která v Soči prožila část dětství. Štafetu od ní přebraly další legendy: nyní těhotná atletka Jelena Isinbajevová, zápasník Alexandr Karelin, moderní gymnastka Alina Kabajevová - údajná Putinova milenka, Rodninová a nakonec Treťjak.
Poslední dva s pochodní překvapivě vyběhli jedním z východů ze stadiónu a zažehli pylon, po kterém stoupal plamen až k vrcholu, na němž bude hořet do 23. února, kdy hry skončí.
Celé představení odstartovalo symbolicky ve 20.14 h místního času (17.14 SEČ) na stadiónu Fišt, do dálky zářící futuristické stavbě takřka na břehu Černého moře a na dohled monumentálním, i ve tmě se rýsujícím vrcholkům Kavkazu.
Vše se odehrálo v relativně teplém večeru - při zhruba osmi stupních nad nulou. Jen bílé obrysy velehor symbolizovaly, že v subtropech ležícím Soči, kde celý den svítilo slunce, ale pořádně profukovalo od moře, začínají zimní hry.
Zatímco na stadión, který nebude dějištěm žádných bojů o medaile, dorazilo přes síto bezpečnostních kontrol čtyřicet tisíc diváků, u televizních obrazovek byly podle odhadů tři miliardy lidí.
Pořadatelskou zemi tvůrci show v uvítacím bloku prezentovali symboly skrytými pod jednotlivými písmeny azbuky. Sněžení pochopitelně nabídli jen umělé. Představili i obyčejnou ruskou vísku, školačku Ljubov, symbolickou průvodkyni programem, virtuální zimní krajinu. A také motto: Sny Ruska.
Též chybička se ale vloudila. Ještě před tím, než místo na tribuně zaujal Putin, se z pěti světelých vloček stoupajících ke střeše stadiónu proměnily v olympijské kruhy jen čtyři. Ten, který symbolizuje americký kontinent, se nerozsvítil. Vyvolalo to i vzpomínku na dřívější přehmaty při ceremoniálech. Ve Vancouveru před čtyřmi roky selhal jeden z pylonů pro olympijský oheň. Potíže zažili kdysi i v Sydney či v Soulu.
Všech pět olympijských kruhů, které následně vybuchly v ohňostroj, mohli nicméně sledovat diváci státní televize Rossija 1. Ta totiž poté, co se proměna poslední vločky v přímém přenosu zadrhla, zařadila do vysílání povedené záběry z generálky. Televize podle agentury AP střih přiznala s tím, že chtěla uchránit symboliku her.
Vlajkonoškou lyžařka Strachová
Na stadión nastoupilo rekordních 88 výprav, což je o šest více než se zúčastnilo minule ve Vancouveru. Český olympijský tým s vlajkou a v beranici přivedla na plochu Šárka Strachová jako jednaosmdesátý v pořadí. Vlaječkami měla slalomářka vyzdobenou i tvář.
"Má očekávání se naplnila a nést českou vlajku na zahájení olympiády byl opravdu nádherný a emotivní zážitek. Na nacvičování pochodu s vlajkou nebyl téměř žádný čas, protože nám byly předávany až těsně před samotným nástupem na stadión. I tak doufám, že naše vlajka krásně vlála. Role vlajkonošky se určitě zařadila mezi nejkrásnější zážitky mé sportovní kariéry. Čekání v útrobách stadiónu rychle uteklo. sraz jsme sice měli už v 19, ale byla to skvělá příležitost seznámit se s ostatními sportovci. Dost jsme se u čekání nasmáli. Prostě super," hlásila ještě před koncem ceremoniálu šťastná Strachová.
K vidění mezi přicházejícími byli i v Evropě působící hokejoví reprezentanti včetně matadorů Petra Nedvěda a Tomáše Kaberleho. "Jsem sice na čtvrtých hrách, ale poprvé jsem šel na zahájení. Je to super, že nám to takhle vyšlo. Naše výprava seděla hned za vlajkami na středu tribuny, v páté řadě odspodu, takže jsme měli vše z první ruky. Jako na střídačce," líčil Kaberle.
Jen u televize zůstala největší medailová naděje výpravy - rychlobruslařka Martina Sáblíková s kolegyní Karolínou Erbanovou. Nedorazila většina sportovců ze dvou horských vesnic. Třeba běžec na lyžích Lukáš Bauer ale přikvačil. „Můj první závod je až 14. února. Sice se mě ptali, jestli se nebojím, ale já se nebál," ujišťoval.
Českou výpravu z hlediště pozdravil také prezident Miloš Zeman, jenž byl jednou z 44 hlav států, které zahájení na stadiónu sledovaly.
Jako obvykle první nastupovali Řekové. Jako poslední domácí. Povzbuzoval je někdejší hit: ´Nas nedogoňat´ od věhlasných Tatu, popového dua, které kdysi předstíralo lesbický vztah, což je při současné situaci v Rusku kolem zákona proti propagaci homosexuality zvlášť pikantní.
Pořadatelé též nabídli neobvyklý pohled na každou zúčastněnou zemi - z vesmíru. Dál vsadili na hru světel, taneční kreace a třeba i na to, že do černomořského letoviska na plochu stadiónu symbolicky přestěhovali moskevský Kreml, sídlo vládců země.
Ceremoniál za miliardu
Na ploše se objevili baletní mistři i těžkotonážní boxer Nikolaj Valujev. Pasáže zahájení připomněly Petra Velikého a též slavná ruská díla. I Tolstého Vojnu a mír či Čajkovského Labutí jezero.
Autor scénaře Konstantin Ernst, producent a generální ředitel hlavní ruské státní televizní stanice Pěrvyj kanal, představení opřel hlavně o impozantní scénické obrazy, které elegantně, střídavě pateticky i dynamicky a vcelku s nadhledem prezentovaly historii země od dob carského Ruska přes bolševickou revoluci, velkou vlasteneckou válku, pionýry, komunistickou éru...
Tu vystřídal proslov Thomase Bacha, německého šéfa MOV, který v této funkci zažívá svoje první hry. Přednes olympijské hymny připadl proslulé ruské operní pěvkyni Anně Nětrebkové. Akt samotného slovního zahájení zůstal - jak to nakazuje reglement - Putinovi, pro něhož jsou hry v Soči jedním z vrcholů politické kariéry.
Během zahájení ho doprovázela bývalá bobistka Irina Skvorcovová. Pětadvacetiletá žena, jež po těžkém úrazu v ledovém korytě v roce 2009 úspěšně bojovala o život, když prodělala více než 50 operací.
Náklady na více než dvouapůlhodinový ceremoniál činily údajně miliardu korun. Na olympiádě v Londýně v roce 2012 dosahovaly 850 miliónů korun, v Pekingu 2008 se odhadovaly na dvě miliardy korun.
