Článek
Jaké dojmy ve vás tyto neoficiální informace vyvolávají?
Nechci spekulovat, ale samozřejmě ty zprávy úplně mimo mě nejdou. Nějaké pocity mám, ale nebudu je rozebírat do té doby, než se to potvrdí oficiálně. Pak se budu muset vyjádřit, protože si mě najdete vy novináři a i já budu k tomu něco chtít říct.
Veerpalu uvízl v dopingovém podezření už před třemi lety, když ukončil kariéru, ale Estonec se nakonec dokázal soudně očistit.
Pochybnosti o některých závodnících byly a jsou pořád. Já jsem přesvědčený, ač tady máme antidopingovou organizaci WADA, vždycky někdo sáhne k podvádění. Na mistrovství světa v Oslu 2011 jsme tu informaci dostali. Nejdřív měl něco s kolenem, že se nemůže zúčastnit. A pak, že byl chycenej při svěťáku v Otepää. Já to odbýval. Chtěl jsem se vyhýbat takovým dotazům, co když i v Turíně nebo co když používal něco podobného i na mistrovství světa v Liberci (i tam byl Bauer za Veerpalem druhý na 15 km klasicky – pozn. red.)... Říkal jsem: Ne, tam ho nechytli. On se hájil, že má přirozeně zvýšený růstový hormon, pak ho omilostnili. Pro mě byl vždy výborným klasikem a tohle jsem nechtěl řešit. A nechci ani teď.
Jak se vám zamlouvá systém, kdy se zkoumají vzorky ještě po osmi letech?
V kodexu podepisujete, že osm let vzorky můžou uchovávat a kdykoliv je podrobit zpětnému rozboru, ať na bázi podezření nebo nových metod. Myslím, že je to určitě dobře. Sportovní život těch lidí se mohl vyvíjet úplně jinak, protože je velký rozdíl, jestli jste první, druhý nebo třetí, to už se nedá spravedlností dohnat. Na druhou stranu není nic hezkého koukat na televizi a za půl roku zjistit, že jsou výsledky úplně jinak.
Kde teď máte stříbro z Turína?
Děti ho měli první rok v šuplíku, občas jsem ji půjčoval na besedy a pak jsem byl doma dotlačen k tomu, že by to chtělo nějakou vitrínku. Tam teď visí.
