Článek
"Jsem znám jako workoholik a mám tendenci trénovat více, než je dobré. Můj kondiční trenér mě ale uklidňuje a dává pozor na to, abych to nepřeháněl," uvedl Jay jeden z hlavních důvodů, proč ve sprintu nechal všechny favority za sebou. "Je to neuvěřitelné. Stále si úplně neuvědomuju, že jsem vyhrál."
Čtyřiadvacetiletý Francouz využil toho, že startoval již jako šestý. Vyhnul se tak sílícímu sněžení a měl ještě kvalitní stopu. Při debutu na olympiádě ani jednou neminul terč a do cíle dorazil o dvanáct sekund rychleji než druhý Nor Emil Hegle Svendsen. Navázal na své zatím jediné vítězství ve Světovém poháru, které před rokem vybojoval právě ve Vancouveru.
"Měl jsem štěstí, že jsem měl oproti jiným závodníkům lepší podmínky. Ale trefil jsem deset terčů z deseti a to je jen má zásluha," odmítl, že by jeho vítězství bylo jen hříčkou náhody.
Podle trenéra Stephane Bouthiauxe stojí za Jayovým triumfem především neskutečná píle. "Zatímco ostatní závodníci ročně najedou na lyžích 600 až 700 hodin, Vincent jezdí 800 až 900 hodin. K tomu dalších 500 hodin stráví na střelnici," uvedl Bouthiaux. "Možná to bylo nečekané vítězství, ale v biatlonu je možné všechno. Vincent chytil šanci za pačesy," dodal.
Nervozita před startem
Cestu za zlatem vojákovi z Albertville nepokazila ani velká nervozita, kterou před závody pravidelně trpí. "Od rána jsem byl ve velkém stresu. žaludek jsem měl jak na vodě. Bál jsem se a připadal jsem si, jako bych šel na jatka," líčil Jay okamžiky před závodem. "Při rozcvičce to však ze mě spadlo a pak už to bylo jen lepší," dodal.
Výhra ve sprintu by nemusela být jediným Jayovým úspěchem na hrách. "Měl bych teď být uvolněný, protože mám zlato, ale já chci další medaili. Ve sprintu jsem původně chtěl být do desátého místa, abych měl dobrou pozici do stíhačky, která je mojí nejsilnější disciplínou," prozradil další medailové plány.
