Článek
Olympijskou premiéru si užívala ve freestylovém duchu. „Moje heslo je, že se nikdy nic nesmí brát moc vážně. To platí na prkně i v životě,“ hlásila.
Před startem se pohupovala robotickým tancem, dole křičela do kamery. „Zdravila jsem kámoše i naše domů,“ vysvětlovala Pančochová. Její rodiče žijí a pracují v Anglii, ale přenos si ujít nenechali. „Myslím, že naši určitě koukaj,“ tušila. Kamarády zase sezval její bratr do jedné z cukráren v Uherském Brodě, kde nechal instalovat plátno. „Brácha psal, že se to tam koná. Ale moc lidí tam být nemohlo, ona není moc velká,“ smála se česká hvězdička.
Rozhodně není typem, který by se olympijskou atmosférou stresoval. „Byla jsem v klidu, Martin mi jen říkal, ať to tam prostě pošlu,“ tlumočil slova svého kouče Černíka.
Je hrozně nadaná, říká kouč Pančochové
Čtrnácté místo, kterým ji jen těsně unikl postup do finále, bylo dostatečným důvodem k oslavě. „Určitě někam půjdeme, to je přece jasný. Kam? Nevím, asi někam do města,“ spřádala plány na večer společně s boulařkou Šárkou Sudovou. „Je to hrozně v pohodě holka, skákaly jsme spolu ve Štítech do vody,“ vysvětlovala, odkud se znají.
Pak se Pančochová znovu vrhne do tréninku, aby za čtyři roky v Soči mohla slavit ještě v bouřlivěji. „Tam budu čtyřikrát tak lepší jako teď,“ slibovala se smíchem. „Ona je hrozně nadaná, co si zkusí, to jí jde. Jen musí trénovat techniku průjezdu, aby měla v rampě větší rychlost,“ vykládal její kouč Martin Černík.
Nejprve si ale mladá snowboardistka musí v létě odbýt maturitu. I na školu platí její motto, že se nic nesmí brát vážně? „No, ta asi jo, i když na ni nemám moc času,“ klopí zrak vycházející hvězda, která drtivou většinu roku tráví mimo republiku při tréninkových kempech, závodech a natáčení snowboardových videí.
