Článek
Vancouver bude vaší čtvrtou olympijskou zastávkou. Považujete se už za veterána pěti kruhů?
Když to přepočítám na roky, tak bych se k veteránům řadit měl (smích). Každopádně už nemůžu říct, že si to tam jedu okouknout a na příštích hrách se budu o něco snažit. Nováčkovskou daň jsem si mohl vybrat v Naganu nebo Salt Lake City, ale už do Turína jsem jel povinně bojovat o medaili a stejný cíl mám i pro Vancouver. Nejedu nasát olympijskou atmosféru, jedu závodit. Dobře závodit.
Stříbro z Turína bylo vaší první velkou medailí. Jaký jste zaznamenal posun za ty čtyři roky?
Už v roce 2006 jsem patřil do světové špičky, přesto mi spousta lidí nevěřila. Od té doby byla dobrých výsledků řada, a zejména skvělá sezóna 2007/08 očekávání znásobila. Odtud už ale na každý posun výš potřebujete mnohem větší úsilí, prostředky i dávku štěstí. Jakákoliv blbost vaše úsilí srazí mnohem víc a každý slabší výsledek, který by byl ještě před lety považován za dobrý, bude brán jako propadák.
| LUKÁŠ BAUER |
| Narozen: 18. 8. 1977 Stav: ženatý, manželka Kateřina, syn Matyáš (5), dcera Aneta (2). Největší úspěchy: 2. místo na 15 km klasicky na ZOH v Turíně 2006, 2. místo na 15 km klasicky na MS v Liberci 2009, vítěz SP v běhu na lyžích 2007/08, vítěz Tour de Ski 2007/2008 Účast na OH: Nagano 1998, 30 km klas. – 33., 10 km klas. – 45., skiatlon – 32., štafeta – 15., Salt Lake City 2002, 30 km volně – 6., skiatlon – 12., štafeta – 7., 50 km klas. – 8., Turín 2006, skiatlon – 10., 15 km klas. – 2., štafeta – 9., 50 km klas. – 16. |
Stavíte úspěch na olympiádě výš než medaili z mistrovství světa?
Medaile z Liberce byla obrovským zadostiučiněním po spoustě zdravotních problémů i tlaku na domácím šampionátu. Přesto bych řadil jakoukoli olympijskou medaili výš. Hry jsou největší sportovní svátek a už jen dostat se tam je enormně těžké. Je to otázka cti. I nervy pracují podstatně víc než třeba při závodech Světového poháru, kde lze případný výpadek napravit hned třeba o dalším víkendu.
Úspěch v Turíně i Liberci jste zaznamenal na vaší královské trati, klasické patnáctce. Nenabourává vaše plány fakt, že ve Vancouveru se pojede volně?
Pokud je dobře natrénováno a jsem v pohodě, tak jsem nebezpečný i ve volném stylu.
Papírově jsou přesto šance vyšší na klasické padesátce…
To je pravda. Bohužel to je ale na konci her a v té době už za sebou budu mít asi tři starty. Bude tak podstatně méně sil proti závodníkům, kteří se soustředí jen na maratón. Nepředpokládám, že by třeba Veerpalu jel volnou patnáctku a takových bude jistě víc. Proto se budu snažit zajet dobrý výsledek už dřív, abych se na padesátku nemusel spoléhat. Nehledě na to, že po ní už nebude šance na nápravu.
Estonec Veerpalu je vaším prokletím, k oběma stříbrným medailím vás odsoudil on a na maratón si brousí zuby. Neblesklo vám hlavou, co když zase nebudete stačit jen na něj?
Připravuji se s tím, že chci medaili, a nepřemýšlím jakou. To bych asi řešil až posléze (úsměv). Zklamaný bych ale asi byl jen v případě, kdyby mě porazil o pár desetin sekundy.
| OČIMA TRENÉRA MIROSLAVA PETRÁSKA |
| Už ví, kdy má zaútočit |
| „Lukáše povedu už na čtvrté olympiádě a jeho vývoj vidím jednoznačně. Před 12 lety jel do Nagana jako mladíček se slušnou formou, nepovedené mazání ale tehdy zabránilo, aby o sobě dal výrazněji vědět. V Salt Lake City, kde se o medaile snažila i řada později odhalených dopingových hříšníků, nadchl. V Turíně v úvodním závodu bohužel trochu promrhal formu, to ho ale naštvalo a vybojoval stříbro v závodě s nejtěžšími podmínkami. V průběhu posledního olympijského cyklu opět sportovně povyrostl. Závodníka je možné připravit stejně špatně jako lyže. Když není vše komplexní, může v průběhu závodu zazmatkovat, špatně zvolit stopu pro předjíždění... Dřív jsem mu vytýkal, že je v kontaktních závodech až příliš vidět. Poučil se a už umí rozpoznat ten správný okamžik, kdy zaútočit na vítězství. Proto věřím, že to ve Whistleru klapne. Samozřejmě ale vše stojí na zdraví a podzim v tomto ohledu nebyl dobrý. Po měsíčním výpadku před startem sezóny zajel výborně v Kuusamu, pak ale zkomplikoval přípravu zánět nosohltanu. S výhledem k olympiádě by to ale neměl být problém. Lukáš je zkušený a dokáže bojovat, i když není všechno ideální.“ |
Před olympiádou v Turíně jste spolupracoval se sportovním psychologem Mazurovem. Jste stále v kontaktu?
S Olegem jsme spolupracovali jen před Turínem. Je pravda, že jsem po Liberci přemýšlel, jestli není čas zase do toho jít, ale nakonec jsem se rozhodl zvládnout to sám. V každém případě vím, že mám přítele na telefonu. Pokud ale budu zdravý a nebudu muset dohánět nějaké výrazné resty, tak i hlava bude v pohodě.
Reprezentační trenér Miroslav Petrásek by od vaší generace rád viděl medaili ze štafety. Jak vnímáte individuální úspěch proti týmovému?
Já byl vždy spíš individuální typ závodníka, poslední dva roky jsem ale obětoval mančaftu a vyhověl těm, kteří mi zazlívali, že trénuji s Němci a nepomáhám českým klukům. A první sezóna byla úžasná, dařilo se individuálně i týmově, poprvé jsme vyhráli štafetu ve Světovém poháru. V Liberci ale přišel výbuch a s ním i určité probuzení. To neznamená, že by v českém týmu byly problémy! Spíš to, jakým směrem směřuji. Kdybych si měl ale vybrat, jestli uspěji ve třech individuálních závodech, nebo v jednom a štafetě, beru jednoznačně druhou možnost. Týmový úspěch je něco speciálního.
Přípravě na liberecký šampionát jste obětoval i generálku na olympijských tratích ve Whistleru. Neberete neznalost terénu jako handicap?
Původně jsem si to nemyslel, v Salt Lake City jsme také byli poprvé tři týdny před olympiádou. Pak jsem ale dostal zprávu, že tratě budou uzavřené až do začátku her a trénovat na nich budou jen Kanaďané, což mi nepřišlo zrovna v olympijském duchu. Na druhou stranu, i na závod SP v nové lokalitě přijedete den dva dopředu a musíte být schopni závodit s těmi nejlepšími. Proto to beru tak, že týden tréninku, který budeme mít do prvního závodu, musí jednoznačně stačit.
Bude mít případný úspěch či neúspěch ve Vancouveru vliv na vaše pokračování kariéry?
Před dvěma lety jsem hovořil o tom, že bych rád skončil na mistrovství světa v Norsku v roce 2011. Chtěl jsem vydržet do šampionátu na Holmenkollenu proto, že jsem si v Norsku odbyl v roce 1997 mezinárodní premiéru. V tuto chvíli si ale nemyslím, že bych měl končit už v Oslu. Chci o tom ale přemýšlet až v příští sezóně.
| Když zdravotní rizika překročí mez, skončí |
| Stejně důvěrně jako bílou stopu zná už Lukáš Bauer i bílé lékařské pláště. Poslední sezóny české jedničky zkomplikovala řada zdravotních problémů a ani úvod té olympijské se nevyvíjí podle představ. „Byl jsem bez potíží až do října, kdy mě přepadl lehčí problém s průduškami a následně viróza, kterou jsme se rozhodli kompletně vyléčit, abychom předešli dalším potížím. Nebylo to žádné těžké onemocnění, jenže když zakašle Bauer, tak se hned objeví spekulace,“ rozhání chmury. Jisté je, že Bauer platí za pozici mezi světovou elitou krutou daň. Bojuje s astmatem, ve snaze zlepšit imunitu absolvoval operaci krčních mandlí i nosní přepážky. „V posledních letech jsem se nepotkal s nikým, kdo by měl takové problémy,“ podotýká lékař Martin Koldovský. Neustálá oscilace mezi zdravím a nemocí se už v minulé sezóně přiblížila limitní hranici. „Lukáš ví o rizicích, která podstupuje. A máme domluvu, že pokud by míra přesahovala nebezpečnou mez, tak skončí. Má život před sebou a nebylo by dobré, kdyby jej začínal jako invalida,“ odhaluje tvrdou realitu vrcholového sportu lékař českých běžců.Bauer je ale velký rváč, vyhlášený dříč, ochotný obětovat se svým cílům. „Ze sportovců, co znám, je Lukáš určitě největší bojovník,“ potvrzuje Koldovský. Proto ani poslední trable, které přípravu narušily, nijak nezmírnily optimismus krušnohorského lyžaře. „Nemohl jsem odjet další závody, tak to prostě je. Další plány by to ale nemělo ovlivnit,“ věří majitel stříbrných medailí z olympiády i MS. |
