Článek
Před štafetovým závodem jste ani v náznaku nehovořil o medailových šancích. Co vám šlo hlavou, když Martin Koukal dojel pro bronz?
Že je tam nahoře nějaký lyžařský bůh. My jsme šli do závodu skutečně s tím, že šesté místo bude fantastický úspěch.
Vzpomněl jste si v euforii na nenaplněné ambice na loňském šampionátu?
Můj tehdejší pocit je naprostý protipól tomu, co prožívám teď. Za nešťastný Liberec je to obrovská satisfakce. Kluci dokázali, že umějí lyžovat a bojovat. Tahle generace válčila už strašně dlouho.
Před rokem jste si nebyl jistý, zda u týmu pokračovat. Vyplatilo se zůstat...
Kdo ví, jestli nějaké změny nebudou. Je třeba umět odejít včas. (smích)
Bylo těžké určit obsazení klíčového třetího úseku štafety?
Jirka (Magál) na tom byl při kontrolním závodu lépe, Milan (Šperl) to vzal v pohodě. Dřív se možná někdo cítil ukřivděný. Ve středu ale parta zafungovala. Milan s Dušanem Kožíškem byli od rána na trati a testovali pro Jirku skejtové lyže, při závodu fandili. I jim bych chtěl moc poděkovat.
