Článek
V Calgary 1988 slavil na trati ještě jako závodník, v horském středisku letošních her juchal už coby asistent kouče Petráska.
„Bylo to dlouhé čekání, ale medaile jsou prostě jen tři. Je to fantazie. Zase bronz a zase v Kanadě. Co víc si naše běžecké lyžování může přát,“ jásal před buňkou českého servisu.
Neubránil se vzpomínce na dobu dávno minulou. Lze najít pojítko mezi oběma bronzovými závody? „Těch dvaadvacet let srovnávat nelze. Ve všech oblastech jsme dnes někde jinde. My jsme tenkrát jeli čtyři úseky bruslením a sázeli jsme na to, že když tuhle techniku zvládneme, tak máme velkou šanci,“ líčil Korunka po medailovém ceremoniálu.
Dobře si ale pamatuje, jaké drama se tehdy na tratích v Canmore odehrálo. „Tak jak už hromadné závody bývají. Radim Nyč tehdy ztratil hůlku a jel dlouho bez ní. To ještě hole nebyly tak napevno. Vidíte, zase jsme u toho propastného rozdílu mezi tenkrát a dnes,“ smál se Korunka.
Úspěšná generace konce 80. let dokázala svůj olympijský úspěch zopakovat i o rok později na MS v Lahti. Podaří se podobný husarský kousek i současným následníkům? „Vyskočit nahoru je jednodušší, než tam vydržet. Kluci ale natrénováno mají, mohou to zúročit,“ věří Korunka.
