Článek
Jaké šance dáváte českým hokejistům na olympijském turnaji ve Vancouveru?
Titul olympijského vítěze je jenom jeden, medaile jsou tři a touží po nich nejméně šest týmů s docela vyrovnanými šancemi. Jedním z nich je Česko.
Co je v olympijském turnaji obzvláště důležité, či dokonce pro konečný výsledek rozhodující?
Rozhoduje momentální forma každého hráče ve čtrnácti olympijských dnech. A kdo ten turnaj nakonec vyhraje, při tom musejí stát všichni svatí. Rozhodně máme slušný tým a v něm řadu hodně dobrých hokejistů. Já osobně jsem rád, že mnohé jsem přivedl na mezinárodní scénu já. Ať už na mistrovství světa dvacítek, na turnajích Euro Hockey Tour, mistrovství světa či v olympijském Turíně. Je vidět, že jsem nebyl slepý.
Jak vzpomínáte na Turín?
Jsem šťastný, že jsem tam jako trenér mohl být. Měli jsme nehoráznou smůlu, ale konec byl dobrý. A krásný.
Tou smůlou myslíte zranění Dominika Haška hned v prvém utkání?
Ano. A nejen Dominika, ale také v něm se zranil Patrik Eliáš. A to nebylo všecko. Hokejisté, kteří cestovali z Ameriky, museli sedět devět hodin v letadle na letišti v New Yorku, protože nad městem byla silná bouřka. Doletěli do Milána a do Turína dojeli autobusem. Z hotelu do tréninkového haly jsme to měli hodinu a půl jízdy městem. Věru, kruté podmínky.
Ale odměnou byla medaile.
Má pro mne velkou cenu, to mi věřte, Uvědomil jsem si to poprvé, když jsem viděl brečet Waynea Gretzkého, po tom, co Kanaďané v Turíně skončili ve čtvrtfinále. Podruhé, když mi došlo, že olympijskou medaili z novodobé éry českého hokeje získal z trenérů jen Hlinka a já. Svým způsobem musím být vděčný Růžičkovi, že po mistrovství světa 2005 ve Vídni, kde získal zlato, se funkce reprezentačního kouče vzdal a já mohl nastoupit po něm. Co vzdal, on přímo od týmu utekl. To bylo nepochopitelné.
Proč nepochopitelné?
Protože ve Vídni měl tým jako hrom, vždyť v NHL byla tehdy stávka. Se stejným mohl počítat v Turíně. A on utekl, jako by mu přestal věřit. Tehdy říkal, že chce dělat Slavii a tato práce s působením u nároďáku nejde dohromady. Vidíte, letos jako trenér Slavie a reprezentace stihnul i všechny turnaje Euro Hockey Tour.
Vy Vladimíra Růžičku nemáte rád, že?
A mohu? Když jsem odjížděl do Turína, on mluvil o zlatu. Jen zlaté medaile prý mají cenu. Přivezli jsme bronz a Růžička to na výkonném výboru shazoval. Kritizoval mě, hráči prý ani nevěděli, co mají hrát. To mě pořád mrzí, je to hořká zkušenost. Dnes mluví jinak, opatrně. Poslouchám, že jakákoliv medaile by byla úspěchem. Ano, byla. A dodávám, že jím byla i před čtyřmi roky. Tehdy jsem byl ale terčem nenávistné kampaně. Kdo ji řídil, se může každý dovtípit.
Co říkáte Růžičkově nominaci? Zvolil dobré hráče? Anebo byste v týmu viděl raději některé jiné?
K tomu, koho Růžička na olympiádu vzal a koho ne, neřeknu nic. Nominace je výhradně věcí trenéra a nikdo jiný nemá právo mu do toho mluvit.
Kde budete hokejové zápasy sledovat? Doma, anebo v hospodě, jak to preferují mnozí fanoušci?
Jsem tři dny po operaci kolena. Budu doma. A budu klukům fandit a přát jim, aby se probili až k medaili. Vím, jak je to těžké a jak potom krásné, když vám ji věší na krk. A zároveň budu přát všem českým fanouškům, ať jim naši hokejisté dělají ve Vancouveru jen a jen radost.
