Článek
I přesto Majdičová do závodu nastoupila, byť to připomínalo hazard se zdravím. Příběh její silné vůle možná bude jedním z hlavních motivů olympiády ve Vancouveru. "Tohle není bronzová medaile. Je to zlato s malými diamanty. Medaili jsem měla už za to, že jsem šla na start," řekla po finále dojatá Majdičová, která nestačila jen na vítěznou Norku Marit Björgenovou a Polku Justynu Kowalczykovou. Po závodě se mluvilo ale především o Majdičové.
Spadla do koryta
Právě ona patřila k hlavním favoritkám, v kariéře už vyhrála 16 sprintů Světového poháru a v roce 2007 na mistrovství světa v Sapporu získala stříbro. Když si ale před středečním závodem projížděla trať, potkal ji hrozivě vyhlížející karambol. Nezvládla jednu z ostrých zatáček a ve velké rychlosti spadla do koryta potoka, do třímetrové průrvy mezi stromy a kameny. Vytáhlá Slovinka si bolestivě narazila bok a žebra, trenéři a servismani otřesené lyžařce museli pomáhat zpět na nohy.
"Myslela jsem, že je konec. Nemohla jsem dýchat, hýbat se, ani chodit. Ale moje vnitřní touha byla strašně silná. Druhá část mého já mi říkala, že musím i tak závodit," líčila Majdičová, která před sprintem věděla, že takovou možnost na zisk olympijské medaile už třeba mít nebude.
"Vždyť jsem na takovou chvíli čekala 22 let. Kdo ví, jestli podobnou šanci ještě někdy budu mít," uvedla Majdičová, který na předchozích hrách v Salt Lake City a Turíně skončila bez medaile.
Na stadión dojela schoulená jen s pomocí členů realizačního slovinského týmu. Rozhodčí jí pak udělili výjimku, že mohla po ošetření vyběhnout až jako poslední ze všech závodnic, byť její jméno ve startovní listině figurovalo na třetí pozici.
Majdičovou povzbuzoval i její psycholog Matej Tušak. "Jeden den bolesti není nic proti tomu, jak jsi dřela celý život. Dokážeš to, už jen kvůli sobě samé. Musíš jen poslouchat tlukot svého srdce, cítit paže a nohy. Pak to půjde," vykládal Tušak, čím Majdičové dodával kuráž.
V cíli se zhroutila
Třicetiletá lyžařka během závodu trpěla, po kvalifikaci se zhroutila v cíli, sténala a plakala. Po čtvrtfinále i semifinále hned po dojezdu padla do rukou lékařům.
"Když jsem jela, celou trať jsem křičela bolestí. Poprvé v kariéře mi v závodu dokonce fandili i trenéři dalších zemí," popisovala Majdičová, jejíž boj vyvrcholil bronzovým finišem. Slovinsko tak oslavuje svoji hrdinku, díky níž se země dočkala první individuální medaile ze zimní olympiády po 16 letech.
