Článek
Cítíte se být nejstarším českým sportovcem ve Vancouveru?
Ani zdaleka! To jsou jen statistická čísla. Je to o hlavě.
Ubral vám věk něco z vlastností potřebných pro závodění?
Kdepak, protože na startu potřebujete rychlost a sílu, což mám. A v korytu především hlavu. Ta mi také dobře slouží.
V partě bobistů jsou uznávanou autoritou. Je to věkem nebo zkušenostmi?
Věk nechme stranou. Hlavně zkušenostmi a funkcí pilota. Možná to bude i těmi sto pěti kilogramy (smích). Vážně... Kluci mě berou, protože mám něco za sebou. My si ale nehrajeme na nějaké šéfy a ostatní. V posádce je každý důležitý, ať to je čtyřbob nebo dvojbob. Podobné postavení má i Honza Kobián. On jede dokonce na pátou olympiádu, zatímco já na třetí, ale zase je o půl roku mladší a o dvě kila lehčí (smích).
Máte nejvíc tetování?
Tak to jsem nepočítal. Ale mladší kluci jich možná mají víc, jsou do toho žhavější. Boby jsou sport pro tvrďáky a tetování k tomu tak nějak patří.
Těšíte se hodně na svoje třetí hry?
To víte, že ano. Olympiáda má neopakovatelnou atmosféru, která chytne i chlapa, jako jsem já. Jen mi trošku vadí, že jsme museli jet tak brzy. Logisticky to ale asi nešlo vymyslet jinak. V korytu můžeme trénovat až někdy od 16. února. Začíná se dvojkama, po týdnu přijdou na řadu čtyřky. Do té doby se musíme o přípravu postarat podle možností. To znamená najít si prostor v posilovně a běhat, abychom udrželi formu. A tu máme fakt dobrou.
Takže s jaký umístěním budete spokojený?
Když bude dobré zázemí, přijdou i super výsledky. Kluci jsou také natěšení a ve formě. Ve čtyřbobu bychom chtěli být do desítky a ve dvojbobu do patnáctky.
Je možné, že byste třeba na poslední chvíli změnili složení posádek?
To by nebylo dobré, jsme sehraní. Ve čtyřbobu se mnou pojedou
Honzové Kobián se Stokláskou a Dominik Suchý.Ve dvojbobu Stokláska.
O olympijské dráze jdou zvěsti, že je moc rychlá a nebezpečná, jak ji vnímáte vy?
Určitě patří k nejrychlejším dráhám na světě, jaké jsem sjel. Skutečně je hodně technicky náročná. Nejtěžší je pasáž zatáček jedenáct, dvanáct, třináct. Tu když nezvládnete, většinou to končí pádem. To je pak problém. Myslím si, že tuhle pasáž bude řešit hodně pilotů. Hlavně pro čtyřboby je to klíčový úsek.
Jak těžký je pro vás přechod z dvojbobu na čtyřbob?
Z dvojbobu do čtyřbobu je to příjemnější, protože je větší a chová se klidněji. Ale neodpouští hrubé chyby. Na dvojbobu se dá chyba ještě zachránit. Raději mám čtyřbob, protože to je taková raketa.
Budete mít i exotické soupeře typu jamajských kokosů?
Těžko, protože kvalifikace byla tvrdá právě proto, aby se tito exoti eliminovali. Pokud vím, s jamajskými kokosy závodit nebudeme.
V poslední době došlo k několika vážným úrazům. Neděsí vás to před startem v těžkém olympijském korytu?
Neděsí, protože šlo o chyby., Těch se musíte vyvarovat. Kdybych na to myslel, asi bych do bobu nevlezl.
Televize často nabízí různé kuriózní obrázky ze závodů čtyřbodů. Třeba jak jedou jen ve třech nebo dva prostřední sedí proti sobě. Potkalo vás něco takového?
To se stane i těm nejlepším. Třeba Němci Langemu v Turíně, a to je pan mistr, olympijský vítěz. Zažil jsem, že jsme dojeli ve třech. Při pár startech mi prostě celá posádka nenastoupila. Naposledy to potkalo Honzu Vrbu. Nervozita pracuje... Ale hrůza mě z toho nepolévá. Spíš se tomu člověk zasměje. Hlavně, když to neskončí zraněním.
Jak budete trávit volno?
Ono se to nezdá, ale zase tolik ho nebude. Máme nějaké časopisy i knížky a hlavně u internetu. Hodně času strávíme cestováním a u bezpečnostních turniketů.
Půjdete se podívat na nějak jiný sport?
Rádi bychom, ale ze zkušeností vím, že jsme stihli jeden hokej. Kluci, co pojedou jen čtyřbob, budou mít víc času. Navíc z Whistleru do Vancouveru je to daleko. Možná stihneme u nás v horách nějaké saně, skeleton nebo běhy. Uvidíme.
