Článek
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Poprvé o tom bláznivém nápadu uslyšela loni na Vánoce, když sama ještě neměla olympijskou nominaci vůbec jistou. Sama jí nevěřila, jenže tatínek Anežky Paloudové si byl jist, že se tam dcera dostane, a tak jí představil 360 kilometrů dlouhou pouť po Seině. K ní ho inspirovala zajímavá figura českých sportovních dějin Emerich Rath, který stejným způsobem vyrazil na pařížské hry před sto lety.
„Říkali jsme, že musel být docela šílenec. Ujet takovou vzdálenost není jednoduché, zvlášť když v roce 1924 bylo vybavení a lodě asi trochu horší,“ vypráví Palouda.
On měl při současné cestě po boku dceru Karolínu, syna Mikoláše, navíc se k nim spontánně přidal Ondřej Kosek z Broumova, kde Rath bydlel. Ze břehu jim podporu poskytovala Marcela Paloudová, maminka olympijské závodnice. „Přijde mi to neskutečné a strašně inspirativní. Jsem ráda, že vodácké srdce žije v celé naší rodině, byť z kajakářské rodiny nepocházím. Tu jsme začali vytvářet, až když jsme já a mí sourozenci začali pádlovat. Všechny nás to hrozně strhlo. Co teď předvedli a dokázali, je za mě obdivuhodný výkon,“ řekla Paloudová.
Začínali v místech, kde Seina připomínala potůček uprostřed džungle. Proplétali se mezi popadanými stromy, kempovali na břehu ve stanech. „Jet 60 kilometrů na vodě je jedna věc. Ale jet 60 kilometrů s tím, že každou chvíli vylézáte, loď přetahujete a zase nalejzáte, což pocitově udělá 180 kilometrů, tak to je fakt hrozné,“ říká Anežka Paloudová.
Parta vodáků, která přijela do Paříže na kajaku, před Eiffelovou věží.
Ta zpovzdáli sledovala jejich pouť, četla si rodinné zápisky na sociálních sítích a pak jimi bavila své okolí včetně kajakáře Josefa Dostála, jenž s obdivem říká: „Smekám před nimi. Je to obrovský výkon, který bych já nedal.“
To Paloudová se usměje: „Bylo to náročné, ale když vidím, s jakou grácií to zvládli mí rodinní příslušníci, kteří na vodě běžně netráví tolik času, tak bych to s lehkým sebezapřením dokázala zvládnout.“ Dokonce zvažovala, že pokud by se na olympiádu nekvalifikovala, jela by s nimi.
Parta vodáků se ale při cestě dostala i do potíží. Jednou na ně přijela policie, když chtěli projet plavební komorou, což je ve Francii zakázané. V Paříži byli přímo zatčeni, protože není povolené jezdit městem po Seině na kajaku. Jenže ani to je nezastavilo, a tak posledních sedm kilometrů k Eiffelově věži, kde měli cíl, došli pěšky s kajaky na ramenou.
„Olympiáda je za rohem a my jsme si říkali, že by bylo fajn se zúčastnit i trochu jinak než ‚jen‘ fandit. Pro dosažení vysněného cíle člověk nejprve musí překonat několik náročných překážek. Na naší cestě těch překážek bylo mnoho, ale dokázali jsme to. Nejdůležitější ideou však zůstává upozornit na velice zajímavou osobu Emericha Ratha, která byla v běhu události zapomenuta,“ říká Paloud o motivaci k cestě.
Splněno beze zbytku.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
