Zapojme vědu, burcoval Kejval. Jenže spolupráce je omezená, zní z vysokých škol

Jenže ze sportovních vysokých škol, které bývají nositeli a zprostředkovateli vědeckého pokroku, zní, že jejich know-how a kapacity by pro sport mohly být využity výrazně více a efektivněji, než je tomu nyní.

Americké univerzity, u nichž je propojení sportu a akademického prostředí v mnoha ohledech dovedeno k ideálu, jsou i vinou odlišných podmínek nedostižné, ale i v evropských zemích, jako je Nizozemsko či Francie, dovedou propojovat nejčerstvější teoretické poznatky se sportovní realitou mnohem lépe.

„Pokud nepropojíme sport a vědu, nikam se nedostaneme. Samotná sebelepší tréninková dřina a duo závodník-trenér už nefungují. Biomechanika je naprosto zásadní v celé řadě sportů, ale my jsme v této problematice za vozem, rozhodně ne na špici,“ upozorňoval Kejval.

Také na půdě Národní sportovní agentury začal vznikat program ve spolupráci např. s věhlasným fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, fyziologem Jiřím Dostalem či šéflékařem ČOV Jiřím Neumannem. Je do něj zapojena i brněnská Fakulta sportovních studií a její děkan Jan Cacek. A s využitím vědy se počítá i při dlouho plánované rekonstrukci nymburského sportovního centra.

„Pokud se odhodláme ke stavbě, měla by mít standardy, které u nás bohužel nejsou dostupné, jako pokoje s nastavitelnou nadmořskou výškou, pohybové laboratoře, ozonové posilovny, kardiocentra,“ vypočítával v rozhovoru pro Sport.cz předseda Národní sportovní agentury Ondřej Šebek.

A tak by se čeští sportovci v budoucnu mohli snad alespoň přiblížit třeba podmínkám v pařížskému centru INSEP, které spojuje vzdělání, vědecký institut i středisko přípravy reprezentantů.

„V obecné přípravě máme obrovské rezervy, a pokud se to nezmění v nejbližší době, tak nám ujede vlak. Jsou za to zodpovědní všichni ze sportovního prostředí včetně nás. Ale začíná to u dětí,“ hlásil Kejval v Paříži.

Jenže právě na pozadí konference týkající se dětí a nedostatku jejich pohybu vyšlo najevo, že spolupráce Českého olympijského výboru se sportovními akademickými institucemi není zcela ideální.

Na konferenci s názvem Děti a pohyb ‑ Jak zabránit katastrofě? určené zejména učitelům tělesné výchovy měli poutavé přednášky Marian Jelínek, jenž se dlouhodobě zabývá sportovní psychologií, obezitolog Martin Matoulek, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls či šermířský olympijský medailista Jiří Beran.

Na sociální síti X se po ní ozval děkan olomoucké Fakulty tělesné kultury Michal Šafář v reakci na opětovně zveřejněná neveselá zjištění týkající se dětské pohybové gramotnosti.

„Stejně alarmující jako fakt, že klesá úroveň pohybové gramotnosti dětí a mládeže, je fakt, že ČOV přes veškeré své halasné deklarace odmítá spolupracovat na jejím řešení se sportovními vysokými školami v ČR,“ kritizoval.

„Možná by pak nemuseli tak složitě dumat nad řešeními, která se zde intenzivně zkoumají, ověřují a úspěšně realizují v praxi. Tato ignorace důležité vědecko-výzkumné a metodické báze v důsledku škodí všem, a (ne)sportujícím dětem nejvíce,“ uvedl Šafář, jenž jako sportovní psycholog v minulosti pomáhal například tenistce Petře Kvitové.

ČOV s jeho vyjádřením nesouhlasí. „Nikdy jsme neodmítali spolupráci s vysokými školami při řešení poklesu pohybové gramotnosti dětí a mládeže. V minulosti jsme se vícekrát setkali třeba konkrétně s odborníky z Univerzity Palackého v Olomouci a v naší argumentaci vycházeli i z jimi publikovaných studií. Jejich práce si vážíme,“ reagoval.

Šafář se zároveň pozastavil nad tím, že nikdo z jeho fakulty, ani brněnské Fakulty sportovních studií či pražské Fakulty tělesné výchovy sportu na konferenci nebyl pozván. To ostatně mrzelo v reakci pro Sport.cz i děkana FTVS Miroslava Petra.

„Je smutné, že na ni nebyl přizván žádný zástupce vysokých škol, které připravují budoucí učitele tělesné výchovy. Chyběl tedy někdo, kdo by zastupoval vzdělavatele tohoto státem regulovaného povolání – nejen tělovýchovné, ale i pedagogické fakulty,“ prohlásil Petr.

„Je to podobné, jako kdybyste diskutovali o zlepšení motorů automobilů, ale nepozvali k tomu samotné výrobce. Výstupy z konference tak působí jako mnohokrát opakované výroky bez většího posunu,“ uvedl děkan, jenž je zároveň předsedou vědecké rady FTVS UK.

„Zástupce univerzit jsme na tuto konferenci nezvali, protože její program byl určen přímo pro tělocvikáře na základních školách, kteří se účastní projektu Olympijský víceboj. Plánujeme v těchto setkáních pokračovat i v budoucnu, a tak jistě bude prostor i pro další témata a mluvčí,“ reagoval Český olympijský výbor.

Se šéfem ČOV se Petr shodne, že vědecko-výzkumná podpora je v Česku naprosto nedostatečná. „Je ale třeba se zeptat, kolik účelové podpory ze státního rozpočtu putovalo do sportovního výzkumu za poslední tři dekády. Výzkum zaměřený na výkonnostní sport v konkurenci ostatních oborů nemá šanci, není státní prioritou,“ posteskl si.

Sport dlouhodobě bojuje s nedostatkem financí, ve schváleném státním rozpočtu na příští rok je oproti letošku (a původnímu návrhu) alespoň miliarda korun navíc.

„Sportovní fakulty jsou samozřejmě připraveny své kapacity ve prospěch výzkumu v oblasti sportu a pohybových aktivit okamžitě poskytnout,“ ujišťuje Petr. K jejich plnému využití je ale třeba lepší nastavení spolupráce i s ČOV, kterou zmínil už olomoucký děkan Šafář.

„Chápu a respektuji jeho názor, že je v současnosti spíše omezená. To nás přivádí k otázce, jakou roli by měl Český olympijský výbor v této oblasti plnit,“ líčí Petr.

„Je vhodné se zamyslet, do jaké míry a jakým způsobem by měl být zapojen do organizace vzdělávání učitelů tělesné výchovy, řízení sportovního výzkumu či systematického vzdělávání trenérů. Tyto aktivity se někdy překrývají s jinými iniciativami, financovanými z veřejných nebo evropských zdrojů, a mohly by být efektivněji koordinovány v rámci společné strategie,“ je přesvědčen děkan Petr.