Článek
Stejně jako povinnosti v šintoistické svatyni, i střelba je rodinnou záležitostí. "Můj otec i děda byli střelci, takže když jsem vyrůstala, rozhodně jsem myslela na to, že budu střelkyní," řekla Išiharaová.
Přestože jde o rodinnou vášeň, otec jí neuděluje příliš rad. Zkušenosti už nabrala sama, zúčastnila se dvou olympijských her a osmi světových šampionátů. "Je tichý člověk," řekla o otci Išiharaová. "Ale je pyšný. Pomohl mi v mnoha ohledech, finančně i jinak," dodala.
Sebedůvěru střelkyně nabírá ve vlastní víře. "Jakožto kněžka se vždy modlím, takže mám pak o něco více koncentrace než ostatní Japonci. Jsem přesvědčená, že se stane něco dobrého a že se o to bohové postarají," poznamenala.
