Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – Cíl nového systému je zřejmý. Snaha, aby si všichni sportovci mohli užít atmosféru her alespoň dvakrát. O to usiluje Mezinárodní olympijský výbor ve všech sportech, kde to je možné, a nyní „vynalezla“ tento klíč i atletika.
Nikoliv na stovce, tam už by s kvalifikačním závodem bylo kol moc. Ale od dvoustovky po patnáctistovku platí, že kdo neprojde rovnou, má další den ještě druhý pokus. Nový systém má své zastánce i kritiky, přináší také zvláštní situace. Třeba na mužské čtvrtce se řada závodníků odhlašovala, a tak se stalo, že v opravném běhu zůstali třeba jen tři závodníci.
A mění to i strategii. Kdo vidí, že je mimo postupová místa, nemá důvod se vydávat ze všech sil, zejména tedy na delších tratích. „My to řešili s trenérem, jestli když vidíte, že to není na postupové místo, není lepší závěr vypustit,“ popisovala svěřenkyně Pavla Tunky po svém rozběhu.
„Ale mně přijde strašné vypouštět olympijské hry, to je divné,“ přemítá 32letá rodačka z finského Seinajöki. Sama takhle uvažovat nemusela, bojovala do konce, v závěru se posunula na sedmé místo, jenže semifinále a volný den k tomu si zajistila jen šestice nejrychlejších. „Sice jsem nepostoupila, ale pocitově se mi běželo dobře,“ vykládala.
Sasínek Mäki musí do práce opět ve středu, znovu v dopoledním bloku. „Nevím, jestli se to dá úplně srovnat s dvoustovkou nebo čtvrtkou. Jak moc to bylo super, vám řeknu zítra, ale doufám, že sil mi zbylo dost,“ pousmála se. Nevymlouvala se na perný program, věděla, co ji čeká. „Stačilo být do šestého místa a bylo by to v suchu,“ líčila.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Sasínek Mäki před třemi lety, kdy se jí narodil syn Kaapo, v Tokiu zazářila postupem do finále i motivačním heslem, které si napsala pod startovní číslo. V Paříži to zatím nezopakovala. „Píše se až v semifinále, nejprve se tam musím dostat,“ připomněla.
Na hry v Tokiu už to pro ni jsou dávné vzpomínky. „Tady jsem vběhla na stadion, kde začala vlna hluku, a měla jsem husinu po celém těle. To jsou pro mě nové olympijské zážitky, vždyť já předtím zažila jen covidové hry,“ připomněla.
Byť i ty se spoustou omezení měly něco do sebe. „Jak jsme nikam nemohli, tak mi přišlo, že jsme jako český tým byli ještě víc spolu. A asi bylo i jídlo lepší,“ srovnávala.
