Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - V letadle směr Francie seděl například s rychlostním kanoistou Josefem Dostálem, což také není žádný střízlík. Ale problémy s prostorem? „Úplně v pohodě. Já si sednul a byl spokojený,“ říká Kučera. „No jo, když jsi byl vedle mě a já se krčel,“ ozve se najednou z úst o kousek vedle stojícího trenéra Pavla Ivaniče.
Samozřejmě v dobrém. A i když je rodák z Klatov chlap jako hora, zatím ho neomezují ani úzké papírové postele v olympijské vesnici.
„Když se karton slisuje, tak přeci jen nějakou pevnost má. Ještě k tomu matrace vysoká tak 20 centimetrů, takže všechno drží. Jo takový Gruzínec Laša Talachadze, vítěz posledních dvou olympiád, má přes 180 kilo. Dali mu dvě postele vedle sebe. Mně stačí jedna,“ popisuje dobře naladěný vzpěrač, jenž bude v Paříži soutěžit v supertěžké váze.
Svou premiéru pod pěti kruhy si zatím užívá. Zejména lehce volnější režim, než na jaký je zvyklý z jiných velkých podniků. Ve vesnici si může tahat pití z boxů, tréninkové zázemí má přímo v areálu pár minut pěšky od pokoje.
Pochvaluje si i jídelnu, na kterou si někteří sportovci ze začátku her kvůli frontám a malému výběru lehce stěžovali. „Teď je tady vše, co potřebuji. Samozřejmě když jsme my vzpěrači ve formě, tak si musíme přidat. Jakmile vám někdo hodí jedno maso a kopeček rýže, tak byste ho zatloukl do země,“ směje se.
S jídlem se však musí hlídat. V roce 2015 se začal potýkat se sarkoidózou, vážným autoimunitním onemocněním.
„Nemoc mi napadala ledviny. Když jsem něco snědl, prostě to neodcházelo. Měl jsem otravu krve. Nemusel jsem tady být,“ popisuje. „Nejhorší je to, co nejvíce zakyseluje. Třeba červená masa. Hovězí teda trochu jím, ale už jsem rozmazlenej. Všechno musí být gumové. Jsem jak některé holky, když říkají: ‚Ne, to je tlustý.‘ Jím hodně zeleniny a ovoce,“ pokračuje.
Zároveň se musí enormně prolívat vodou. „Když někomu řeknu, že jsem schopen za den vypít až osm litrů, tak na mě kouká, že to není možné. Je.“
Každopádně těžké časy překonal a v Paříži navazuje na Jiřího Orsága, jediného zástupce českého vzpírání na předchozích třech olympiádách. V soutěži se kromě něj představí jen jedenáct dalších siláků.
„Každému tohle vysvětluji. Když vezmu třeba atlety, ti si splní limit, pak přijedou sem, kde musí postupovat, zvládat rozběhy či semifinále. Já mám za sebou dvouletou kvalifikaci a skončil jsem v první desítce, která se automaticky dostala na hry. Jsem v nejlepší dvanáctce na světě, takže ať to dopadne jakkoliv, myslím, že už tohle je fajn,“ zdůrazňuje.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Do klání v trhu a nadhozu mu ještě nějaký čas zbývá. Bude chodit trénovat, ale žádné velké dávky. V úterý se primárně rozhýbal a dostal do rytmu.
„Takový Estonec Seim přišel později a odcházel dřív. Už není moc co ladit,“ ví Kučera. „Trénují jen slabí,“ prohodí stále bedlivě naslouchající Ivanič. „Přesně tak. Na to jsem zapomněl, takže můžeme očekávat medaili,“ dodává pozitivně nastavený vzpěrač.
