Článek
Mrzí vás, že budete jako střelci trochu odstrčeni od hlavního olympijského dění?
Mrzí. V některých ohledech to bude snazší, tlak na psychiku bude menší. Nicméně na olympiádě je fajn zažít i tu atmosféru, která přichází, když se potkávají a prolínají sportovci ze všech odvětví a národů a tráví ty dva týdny spolu. Tak bych byl radši za střelnici u Paříže.
Co vám utkvělo v hlavě z vaší olympijské premiéry v Tokiu?
Rozhodně zahájení. Já se rozhodoval, jestli na něj jít, protože bývá do noci a my stříleli dva dny po něm. Ala nakonec jsem šel a jsem za to rád. To byl moment, kdy mi došlo, že jsem na olympiádě. Do té doby jsem si to po nominaci na poslední chvíli a covidovým restrikcím ani neuvědomoval. A i když zahájení bylo bez diváků, mělo atmosféru jako prase. Pak to bylo ponuřejší, i po tom faux pas se speciálem jsme se snažili distancovat a nepotkávali jsme se s ostatním sportovci, byť mě to mrzelo.
I když se střílelo bez diváků, uvědomoval jste si, že to je největší závod vaší kariéry?
Kdo vám řekne, že to nevnímá, lže vám do obličeje. To vnímá každý. Zvlášť u střelby, která není tak sledovaná mimo vrcholné soutěže.
Jak se srovnáváte se zvýšenou pozorností, která před Paříží přichází? Máte radši klid?
Jsem asi radši trošku v ústraní a rozhovorů je teď směrem k olympiádě víc. Ale je třeba si uvědomit, že pořád nikdo z nás střelců nemá jistotu, že do Paříže pojede. Místa jsou na stát.
Jak náročné je na psychiku vědomí, že vyhráváte i na světových pohárech, ale v domácí konkurenci nemáte definitivní jistotu startu na olympiádě?
Je to trochu nešťastná situace i proto, že nevíte, jak se připravovat. Nechci hanit náš svaz, ale nemám radost z čekání do poslední chvíle na oznámení nominace. Pak musíte svazu celou sezonu dokazovat, že na to máte, místo, abyste se mohl opravdu připravovat na ten vrchol.
| Jiří Přívratský |
|---|
| Narozen: 13. března 2001 v Ostravě |
| Disciplíny: 10 m vzduchová puška, 50 m třípolohová malorážka, 10 m vzduchová puška mix |
| Trenér: Milan Bakeš |
| Klub: Olymp Plzeň |
| Bilance na OH: Tokio 2021 – 24. ve vzduchové pušce, 16. v třípolohové malorážce |
| Úspěchy: 2. v malorážce jednotlivců, 3. v malorážce mix a 3. ve vzduchovce na Evropských hrách v Krakově 2023, 1. v malorážce družstev a 3. v jednotlivcích na ME 2022 ve Vratislavi, pět individuálních vítězství ve Světovém poháru |
| Stav: svobodný, přítelkyně Mary |
| Vzdělání: student oboru podnikání a management v Ostravě |
| Záliby: střelba, turistika, filmy (marvelovky) |
Neměl jste předem dané, za jakých podmínek se nominujete?
Bavil jsem se o tom se státním trenérem, ukazoval mi svůj systém nominace. Některé věci mi nebyly úplně jasné a moc z toho pro mě nevyplynulo, ale říkal jsem si, že když budu po zbytek sezony předvádět kvalitní střelbu, tak snad nakonec pojedu.
Vy jste svou přípravu letos poprvé směřoval i na Floridu, i díky své přítelkyni, rovněž špičkové střelkyni Mary Tuckerové?
Já nikdy předtím ve Spojených státech nebyl, přitom ona u nás už byla mnohokrát. Tak jsem se těšil na trénink i jinou kulturu.
Takže se s partnerkou potkáváte většinou jen na závodech?
Snažíme se potkávat, co nejvíce nám to naše programy dovolí. Předtím byla měsíc v Americe, tak jsme se neviděli, ale jinak docela často, buď v Česku, nebo na závodech. A spolu i trénujeme. Každý máme svou přípravu, ale společné tréninky jsou fajn i proto, že si můžeme nasimulovat soutěž mezi sebou a zaměřit se na výkon, což přidá trochu stresu.
Ve střelbě se asi může stát, že žena porazí muže.
Stává se to naprosto běžně. Zrovna ve vzduchovce je lepší střelec než já, takže tam se snažím spíš něco odkoukat a dotáhnout se na ni. A v malorážce je to spíš naopak. Takže se vzájemně ženeme dopředu. To samozřejmě platí i při trénincích s klukama z nároďáku, kde se přetahujeme, každý má svůj recept, a i díky tomu máme v pušce teď silný tým.
Vy už jste přitom dokázal vyhrát Světový pohár s malorážkou i vzduchovkou. Máte tedy teď obě zbraně ve stejní oblibě?
Malorážka je taková srdcovka, to se asi nikdy nezmění. Byť i moje první medaile ze Světového poháru ve vzduchovce, což je trochu paradox. Ale malorážku mám spojenou s vůní střelného prachu, střílí se venku, což není takové laboratorní prostředí jako občas v hale.
| Kdy by měl být na OH v akci |
|---|
| Čekat ho v Chateauroux můžou tři disciplíny. Kvalifikace vzduchovky smíšených družstev je na programu v sobotu 27. července od 9 hodin, medailové souboje od 10.30. Druhý den od 11.15 se střílí kvalifikace vzduchovky a v pondělí 29. července v poledne finále. V malorážce se kvalifikace střílí ve středu 31. července od 9.00 a finále následující den od 9.30. |
Kolik váží vaše závodní zbraň?
Vzduchovka má horní limit pět a půl kila, k němuž se často blížíme, protože pak je zbraň stabilnější. U malorážky se dostáváme k sedmi a půl kilogramům.
Chodíte tedy i posilovat?
Součástí přípravy je i silový trénink, byť někdo upřednostňuje spíš ten vytrvalostní. Každý má jiný recept, také když se podíváte na čáru, tak každý sportovec vypadá jinak, využívá své jiné předpoklady a podle toho se příprava liší.
Ve střeleckém oblečení navíc může být pořádné vedro.
Přesně tak. Já střílím i v termo kalhotách a triku se střeleckým svetrem. Takže třeba v Peru, kde bylo ke 40 stupňům ve stínu a obrovská vlhkost, tam lidi kolabovali, to byl masakr.
Střelec Jiří Přívratský při Světovém poháru v Baku.
Trénujete i pobytem v sauně?
Mám štěstí, že ji mám rád a nevadí mi, takže mě ty teplotní výbavy tolik neubližují jako třeba některým ostatním střelcům.
Kolik nábojů za rok vystřílíte?
Na malorážku to bude kolem patnácti až dvaceti tisíc patron, ze vzduchovky tak deset tisíc.
Kde uchováváte své zbraně?
Záleží, jestli jsem v Ostravě, nebo Plzni. Mám střílení rád jako celek, i dynamickou střelbu, takže mám také další zbraně, které uchovávám doma v trezoru, a k nim doma šoupnu i svou sportovní zbraň. A v Plzni máme zakódovaný objekt s mřížemi na oknech, tam dáváme zbraně do trezoru u šatny.
Kdy jste si vlastně poprvé vystřelil?
Ze vzduchovky Slavie doma na zahradě někdy v pěti šesti letech. A z té sportovní asi v jedenácti, rok dva poté z malorážky. A někdy ve čtrnácti už jsem byl poprvé na mistrovství Evropy, pak už to šlo docela rychle.
To jste ještě závodil v Ostravě. Pak vás čekal přesun téměř přes celou republiku do Plzně, kde působí i většina vašich kolegů. Jsou tam pro střelce nejlepší podmínky?
Já už pod záštitou Olympu střílel předtím, ale to 90 procent tréninku probíhalo v Ostravě. Po gymnáziu jsem se přesunul do Plzně tak nějak nastálo. Určitě je tam největší a nejlépe vybavená sportovní střelnice u nás, k tomu zázemí, kdy můžete bydlet na střelnici, máme posilovnu, maséra, saunu, takže odpadá dojíždění.
Není to naopak občas náročné na hlavu, když z oken ubytovny slyšíte střelbu, potkáváte samé střelce a hůř se hledá rozptýlení?
Může se to stát. A bylo dost lidí, kterým to uškodilo. Já se snažil pořád studovat, což mi hlavu odvádělo právě od střílení, tak mi nijak neublížilo, že jsem byl pořád na střelnici.
Studoval jste v Plzni práva, jak jste na tom nyní?
Není to úplně téma, o kterém by se rád bavil, ale teď jsem studentem podnikání a managementu v Ostravě, tam bych to asi nějak utnul.
Jiří Přívratský s maskotem a bronzem z Evropských her.
Celou dobu, co působíte v plzeňském Olympu, vás trénuje Milan Bakeš. Jaká je vlastně ve střelbě úloha trenéra? Jestli střílíte třeba moc doprava, asi vidíte sám…
Je dobré mít nějaké zrcadlo, odraz toho, co děláte, protože sám se nevidíte. Postupem času se vám třeba mění poloha, vy si toho nevšimnete, ale trenér ano a řekne vám, co a proč se změnilo, na co je třeba se soustředit.
Ve střelbě je psychika asi ještě významnější než v jiných sportech. Jak pracujete na ní, máte svého mentálního kouče?
Přímo ne, ale začal jsem se potkávat s panem Jelínkem, abych se připravil co nejlépe směrem k Paříži. I předtím jsem spolupracoval se sportovními psychology, kteří mi dost dali. Ale ten zájem musí vzejít ze sportovce. Můžete mít sebelepšího kouče a psychologa, ale když vám něco řekne a půjde vám to jedním uchem dovnitř a druhým ven, tak vás to neposune.
Jste individuální sport, ale střílíte vedle soupeřů. Dokážete se oprostit od jejich reakcí?
Občas tam oko koukne, ale to nutně neznamená, že to je špatně, když se tím nenecháte rozhodit. Je důležité se naučit s tím pracovat a soustředit se na sebe, protože i když vás stojí na té lajně třeba 70 soupeřů, ten skutečný souboj se odehrává ve vás.
Jiří Přívratský při střelbě z malorážky vleže na SP v Baku.
Vy si dokážete držet ledově klidnou tvář během soutěže, nebo jsou na vás emoce znát?
První varianta je asi ideál, ale to neznamená, že je to můj případ. Zase tak dobře emoce schovávat neumím, na tom musím ještě zapracovat.
Vám je 23 let, ve špičce jste jeden z nejmladších, tak na to máte ještě dost času.
Střelci bývali na vrcholu kolem 30 let, teď se to snížilo, jsou třeba Číňani, kteří střílejí výborně v šestnácti, samozřejmě je to podmíněné přípravou od útlého dětství. Jsou i střelci, o nichž není moc slyšet a pak se třeba v 28 vyloupnou a střílí šílené výsledky.
Vy střílíte i v německé bundeslize, kde ze střeleckých závodů umějí udělat pořádnou show. Jak vám to vyhovuje?
Finále bundesligy probíhá v obrovské hale, kam přijde asi 2000 diváků, kteří fandí, skandují, mají bubny, trumpety a řvou. Pro mě je to jeden z nejzajímavějších závodů, nemůžu říct, že by mě ten rachot při závodě nějak bavil, ale je to skvělá příprava psychické odolnosti.
Pořád zůstáváte pověrčivý? Na Evropských hrách v Polsku jste zmiňoval zelené trenky s avokádem, které vám ve vzduchovce nosí štěstí.
Ani nevím, jak to vzniklo. Nějakou shodou okolností jsem si je vzal jednou, pak podruhé, podařilo se mi v nich vyhrát. A od té doby je mám na vzduchovku a jiné na malorážku. Ale neřekl bych si, že jsem přímo pověrčivý.
Jste také filmovým fanouškem, zejména marvelovek. Stává se vám často, že vidíte scénu se střelbou a říkáte si jako střelec, že je to úplný nesmysl?
U většiny akčních filmů. Ale to myslím není tím, že jsem střelec, ale prostě proto, že používám zdravý rozum. Když se tam hlavní hrdina schovává za stolem a někdo po něm pálí z útočné pušky, která prostřelí dva stromy, tak to asi nebude úplně fungovat…
