Článek
Už během závěrečného soustředění dostal nabídku, zda by se nezapojil spolu s dalšími slalomovými šampiony z Tokia a nesvezl pochodeň raftem po závodišti. S nadšením ji přijal.
Z Prahy měl v sobotu ranní let dvouhodinové zpoždění, a tak po příletu hned Prskavce vezli do Vaires-sur-Marne. Tam se připojil k Australance Jessice Foxové, Němce Ricardě Funkové a Slovinci Benjaminu Savšekovi, k nimž se přidala i domácí Émilie Ferová, která na kajaku vyhrála v Londýně v roce 2012.
Dostali speciální bílé oblečení i helmy, vyslechli si instruktáž, jak s pochodní zacházet a kam se dívat kvůli fotografům, a zasedli do raftu. „Byl to zážitek. Vždyť já viděl vždy štafetu s pochodní jen v televizi nebo při zahájení naživo, nikdy jsem olympijský oheň nedržel v ruce. Až teď, a navíc s kamarády,“ popisoval elitní kajakář.
„Pochodeň byla docela těžká a smrděla plynem, než se zažehla,“ usmíval se. K tomu ostatně směřovala i Prskavcova otázka při instruktáži. „Ptal jsem se, že když jedeme na divoké vodě, co se stane, když zhasne, což mi nepřišlo jako blbá otázka. Ale prý plán B neexistuje, tak jsem pochopil, že by se to nelíbilo a mohli bychom zrušit olympiádu,“ vtipkoval.
Cestou si slalomáři pochodeň předávali a vše se obešlo bez komplikací. „Je pravda, že kdo jiný by ji měl svézt dolů v bezpečí než olympijští vítězové,“ usmíval se. „Ale pořadí, kdo ji kdy ponese, jsme neměli, je pravda, že všichni jsme byli zdrženliví,“ popisoval. Na závěr cesty všichni společně zvedli pádla a na památku dostali kroužek z pochodně.
Teprve pak se Prskavec přidal k ostatním parťákům z českého týmu v olympijské vesnici, kam mířil na večeři.
