Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Jenže oštěpařská kvalifikace měla nebývalou kvalitu. Dál než Vadlejch hodilo hned šest jeho soupeřů, a tak je jasné, že na tři medailové pozice bude pořádný přetlak.
Vy jste si při své výkonnosti mohl dovolit hodit kvalifikační pokus i trochu zadrženě?
To nejde. Pamatuju si, když jsem se bavil s Johannesem Vetterem, když na mistrovství světa v Londýně hodil za 91 metrů, což je na kvalifikaci nesmysl, ale on říkal: „Já neumím házet na 30 nebo 70 procent.“ Hodíte, na co v tu chvíli máte. A hrozně jednoduše se to podcení, zvlášť dopoledne. Historicky se stalo i hodně skvělým závodníkům, že stačil nějaký malinký moment pochybností a bylo po kvalifikaci. Technicky jsem udělal, co jsem chtěl, a oštěp odletěl dál, než jsem pociťoval.
Takže ani žádný náznak komplikací?
Házel jsem jako šestnáctý, což je absolutně nejhorší pozice v kvalifikaci. Nikdy jsem to nezažil, vždycky jsem byl spíš zkraje. Bavil jsem se o tom s Indem Čoprou, který měl úplně stejnou pozici vloni v Budapešti. Říkal, že když se mu to stalo poprvé, kvalifikaci vůbec nezvládl.
V čem je to náročné? V dlouhé pauze po rozcvičení?
Přesně tak, je to hrozně dlouho. Na diamantovkách často házím jako první, tohle byl nezvyk.
Navíc jste viděl, jak před vámi házejí ostatní soupeři, třeba Němec Weber, který poslal oštěp na 87,76.
Kvalifikaci beru jinak, protože tam nezávodíme proti sobě, ale proti limitu. Ale viděl jsem, že hodil nádherně, krásně to trefil. Očividně je při chuti, v dobré formě…
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Přísný limit 84 metrů přehodilo devět oštěpařů. Ind Čopra za 89 metrů, Grenaďan Peters za 88… Zjevně zdejší sektor svědčí dlouhým hodům.
Je nádherný. Povrch je opravdu rychlý. Házím tu podruhé v životě a poprvé se mi ten závod při Diamantové lize extrémně povedl. Tak doufám, že se mi tu bude dařit i dál. Je to pro mě tuším jedenácté velké finále v řadě za sebou, což je skvělé číslo a jsem za to rád. Pořád říkám, že to je práce snů a využívám každou chvíli.
Po svém pokusu jste pak mával do kamer. Někomu konkrétnímu?
Asi to nebylo slyšet, ale bylo to ženě a malé a té druhé malé, která to tedy určitě neuslyší (ještě není na světě). A také divákům, protože tohle je fantazie, že se 80 000 lidí ráno vzbudí a jde na stadion.
Kontrast s hrami v Tokiu, kde diváci být nemohli, je obrovský.
Tam to bylo jak na trénink. Samozřejmě jsem to bral jako velkou akci, bojovalo se tam, ale atmosféru tvoří diváci. Tady jsme na sebe s Julianem mluvili na metr a půl a fakt jsme se neslyšeli.
Jakub Vadlejch suverénně postoupil do čtvrtečního oštěpařského finále.
Kolik tu bude favoritů na medaili?
Určitě Julian, také Julius Yego hodil fantasticky, dlouho jsem od něj takový pokus neviděl. Klasická jména jako Čopra, Nadím, Oliver Helander a myslím, že mezi ně také patřím. Všichni budou hladoví a všichni chtějí mít ten životní den.
Pociťujete, že české výpravě se na olympiádě zatím medailově nedaří?
Absolutně ne. Samozřejmě to někde zaslechnete, ale že bych na to myslel? To ne.
Jak budete nabírat síly na finále?
Dneska určitě věnuju hodně času regeneraci. I když jsem toho moc nepředvedl, tělo se potřebuje zase vrátit do stavu před závodem. Poslední dny docela špatně spím, přijde mi, že jsem si sem přenesl ty návyky s malou, což jsem nemusel. Takže ideálně se dvakrát dobře vyspat a jít na to.
