Článek
V Kristových letech byl největší stálicí oštěpařských soutěží, v olympijském Tokiu nastartoval šňůru, kdy z každé velké soutěže bral medaili, jen ten nejvyšší stupeň mu pořád unikal. A podobný scénář se rýsoval i při mistrovství Evropy v Římě, patřila mu třetí příčka, zbýval poslední hod. Vadlejch vzal oštěp do ruky a poslal ho nejdál ze všech, na 88,65 m!
| Český král Dakaru |
|---|
| Není to na Dakaru ta nejsledovanější kategorie, pro české fanoušky je však tou, která je naučila slavnou rallye hltat i milovat. A po 23 letech od posledního triumfu Karla Lopraise se Česko dočkalo zásluhou Martina Macíka dalšího vítěze ve třídě kamionů. Úžasný ročník pro tuzemské barvy umocnil ještě druhý Aleš Loprais, synovec dakarské legendy. Aby se na prvních dvou příčkách objevili Češi, se stalo jen jednou, v roce 1988. „Po 21 letech, co Dakar poprvé jel můj táta, jsme tady jako vítězové. Nádherné,“ říkal Macík junior, jenž se zanedlouho pustí do obhajoby. (rob) |
„Neskutečné, sám jsem překvapen, co ve mně je,“ smál se, když si poprvé vyslechl českou hymnu. Posilněn triumfem vyrazil do olympijské Paříže, kde byl účastníkem jedné z nejkvalitnějších soutěží historie. Výkon 88,50 m by v Tokiu stačil na zlato, tentokrát jen na brambory, medaile byla o čtyři centimetry dál. Přesto se díky oštěpu nestalo, že by poprvé v poválečné historii česká atletika odjela z her bez medaile. Nikola Ogrodníková byla na hraně vyřazení, ale třetím pokusem na 63,68 m se zachránila a z třetí příčky už ji nikdo nesesadil.
