Tohle je největší úspěch kariéry, říkal Djokovič po nadpozemském představení

Paříž (Od našeho zpravodaje) - Nevyloučil, že by si za čtyři roky střihl ještě jednu olympiádu v Los Angeles, jenže už dopředu věděl, že tohle je jeho poslední šance. A tak moc po tom třpytivém zlatu i po znějící srbské hymně toužil. Na své první olympiádě v Pekingu získal bronz, jenže později mu bývalo zakleté semifinále.

„I proto jsem byl teď před finále méně nervóznější, než obvykle bývám. Věděl jsem, že medaili už mám jistou,“ říkal Djokovič.

Jenže jeho hnalo zlato.

Stejně jako Alcaraze.

A tak v srdci antukového chrámu Roland Garros vyšvihli téměř nadpozemské představení dvou tenisových bohů, které musel dvakrát rozřešit až tiebreak. „Nikdy v životě jsem nehrál, možná párkrát, na tak vysoké úrovni a v takové intenzitě tři hodiny jen dva sety,“ uvedl Djokovič.

Byl to vskutku úchvatný střet dvou generací – té odcházejí a té nastupující. A byl to důkaz, že ani po postupném odcházení tří tenisových geniů (Federer, Nadal, Djokovič) tahle nádherná hra nepřijde o kouzelníky. Djokovičovi je 37 let a stal se nejstarším olympijským šampionem v tenisu od roku 1908, to 21letý Alcaraz mohl zase být tím nejmladším.

„Strašně moc jsem chtěl přivést zlato do Španělska, aby na mě všichni byli hrdí. A myslel jsem si, že jsem je zklamal,“ líčil po utkání pro změnu Alcaraz, jenž se při pozápasovém rozhovoru rozbrečel.

I emoce, které oba po mači prožívali, dokazují, jak výjimečné klání se v neděli odpoledne v Paříži odehrálo. Plné neskutečných výměn, úderů…

„Byl to neuvěřitelný zápas, neuvěřitelná bitva. Hrál jsem svůj nejlepší tenis. Dal jsem duši, tělo, abych vyhrál. A jsem nadšený, že se mi to povedlo proti chlapíkovi, který je momentálně nejlepší na světě,“ vysekl Djokovič poklonu soupeři.

„Myslel jsem si, že nést srbskou vlajku na zahajovacím ceremoniálu olympiády v roce 2012 je to nejlepší, co jsem jako sportovec zažil. Dokud nepřišel dnešek,“ vyprávěl Djokovič. „Být na kurtu, když srbská vlajka stoupá vzhůru, zpívat hymnu se zlatem na krku je něco, co v mé sportovní kariéře nejde překonat. Je to největší úspěch, který jsem jako sportovec zažil.“

Tak mluví muž, který vyhrál rekordních 24 grandslamů!

Teď už má vše, ovšem chuť neztrácí. A to je pro tenisové publikum jen dobře.