Hlavní obsah

Tenhle obrovský zážitek si nechci kazit, říká Rohan. Naštvaný bude až u videa

Aktualizováno

Nebyla to radost jako po stříbru před třemi lety v Tokiu, ale i po šestém místě ve Vaire-sur-Marne se pod knírem kanoisty Lukáše Rohana objevil úsměv. I když věděl, že nebýt šťouchu na třetí brance, vezl by si i z Paříže stříbro za domácím suverénem Nicolasem Gestinem.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Lukáš Rohan po své finálové jízdě čeká na výkony svých soupeřů.

Článek

Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Devětadvacetiletý slalomář potvrdil, že velké závody mu jdou, však i vloni v Londýně skončil na mistrovství světa těsně pod stupni vítězů.

Dotyk hned třetí branky ve finálové jízdě vás bude dlouho mrzet?

Já mám z dnešního dne obrovský zážitek a nechci si ho kazit. Když dojížděl Nico Gestin, tak jsem si to hrozně užíval, protože co tu předvádějí francouzští fanoušci, to je neskutečné, kéž bychom takovou kulisu zažili víckrát. Tak si to nechci kazit tím, že na sebe budu naštvaný. I když, až se podívám na video, tak asi budu.

Pořád jste ve finále předvedl svou nejlepší jízdu tady.

Jednoznačně. Už jsem věděl, jak se závodí na olympiádě, a závodí se jen ve finále, předtím je důležité se do něj dostat. Mrzí mě, že jsem nepředvedl žádnou čistou jízdu, ten šťouch byl hloupý a zbytečný, ale to vám tady řekne víc závodníků. Kromě Gestina. Jak se změnila pravidla a je ve finále dvanáct lodí, každý stojí na startu s tím, že jede na medaili, nikdo o sobě nepochybuje. A někdo riskuje víc, někdo míň. Bohužel přišel jeden zkrat, i když ta jízda byla možná lepší než ta v Tokiu, kde jsem měl i štěstí.

Nicméně na druhém místě jste se držel docela dlouho. Neproběhlo vám hlavou, že jste přece jen mohl na medailových pozicích vydržet?

Jen na to koukáte a čekáte, jak závod dopadne. Výsledky ovlivníte jen svým výkonem, pak už ne. Nemá smysl někomu nepřát, ani to podle mě do sportu ani do života nepatří. Byl jsem realista, čekal jsem, že závodníci přede mnou tam skočí. Když dojel Brit Burgess, tak jsme si s Matěm Beňušem říkali, že tam byl hodně natěsno, ale zrovna Adamovi jsem to přál, když v Tokiu ho od medaile dělily setinky. Navíc mně to mohlo být jedno. Nemá smysl brečet nebo si nadávat za ten šťouch. Nechci se mračit, jel jsem finále olympiády a děkuju i divákům za to, co tady vytvořili, protože to je celoživotní zážitek.

Českých vlajek bylo dost, fandit přišel i Lukáš Krpálek, na tribuně měli fanoušci velký transparent i trička s anglickým nápisem vyzývajícím k zisku medaile s odkazem na Pána prstenů „Když Česká republika zavolá, Rohan odpoví.“

Mám tu skvělý fanclub, rodinu a svého nejlepšího kamaráda, který vymyslel tenhle banner i trička. Škoda, mohl jsem to splnit a zase nakopnout český tým. Medaili už by to chtělo, ale věřím, že to brzo někdo zvládne.

Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.

Na závodě nemohl chybět šéf organizačního výboru Tony Estanguet, který v této kategorii olympiádu třikrát vyhrál.

Pro mě byla čest, když mi medaili předával v Tokiu, a klidně bych si to zopakoval. Ale on byl zážitek už jen tady stát a slyšet, jak celá tribuna zpívá Marseillaisu. Na druhém stupínku by to bylo ještě příjemnější, ale život půjde dál.

Ale asi není náhoda, že na velkých závodech obvykle finálové jízdy zvládáte.

Souhlasím. Já vím, že nejsem Jířa Prskavec, sportovec, který bude vyhrávat pořád, to si musím přiznat. Ale myslím, že jsem hodně dobrý v tom, že se dokážu připravit na důležitý závod. Už jen dostat se sem bylo strašně těžké. Vím, co za tím stojí, co je třeba tomu dát a někdy i obětovat. Ale ten prožitek tady za to jednoznačně stojí.

Nebyly to pro vás snadné tři roky od Tokia, nějaký čas jste hledal motivaci…

Byly to krásné tři roky, ale samozřejmě co se týče sportu, čekalo se ode mě víc po tom olympijském roce, byly tam pochybnosti. Vloni na jaře jsem byl už trochu vyčichlý, nevěděl jsem, jestli fakt chci tohle dělat a nepotřebuju v životě nějakou radikální změnu. Hodně jsem nad tím přemýšlel, ale tohle za mnou (ukazuje na bouřící tribuny) pro mě byla hlavní motivace. A že jsem to zažil, je pro mě pocit totálního štěstí a medaile by byla bonbonek. Ale jedeme dál, ještě mě tu čeká kajakkrros.

Foto: Yara Nardi, Reuters

Lukáš Rohan ve finále

Jak si v něm věříte?

Ještě se pokusím do té lodi párkrát sednout a zkusit si ho. Nebojím se, bude to velký masakr, všichni do závodu půjdou možná až moc po hlavě. Já do toho musím jít i s rozumem a čekat na svou šanci, jestli přijde.

Knír půjde dolů až po kajakkrosu?

Jednoznačně. Tohle je play-off a zatím nekončí. (úsměv)