Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Vrchol sezony by měla mít až na juniorském světovém šampionátu v Limě, jenže Manuel své vrstevníky výkonnostně přerostla a už jako teenagerka splnila olympijský limit, doběhla čtvrtá na mistrovství Evropy, startovala na Diamantové lize…
Na fialové dráze Stade de France si však svůj vstup mezi vrcholnou světovou elitu představovala jinak. „Jsem z toho trochu zklamaná. Nebyl to můj den, celkově mi to nesedlo,“ neskrývala. „Myslím, že jsem to rozběhla moc rychle a v závěru mi chyběly síly,“ tušila.
Na vině podle ní mohla být i touha se předvést. „Šla jsem do toho závodu hodně namotivovaná a strašně jsem se těšila. Možná to byla chyba,“ uvažovala.
Závěr přitom bývá její tradičně silnou stránkou, teď se ale soupeřkám v deváté dráze nepřibližovala a naopak jí rychlost odcházela. Čas 52,20 s byl za jejím očekáváním i za krajankami Ladou Vondrovou a Terezou Petržilkovou.
„Posledních padesát metrů jsme nemohla, udělala jsem chybu někde na začátku, tak to musím probrat s trenéry,“ plánovala svěřenkyně trenérů Šárky Chládkové a Ratislava Šediny.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
V rozběhu běžela i s jednou z největších favoritek Marileidy Paulinovou z Dominikánské republiky, která zaznamenala nejrychlejší čas ze všech 49,42 s. „Mně se strašně líbí, jak jsou ty soupeřky přátelské. I když jsem od nich časem daleko, dojdou podat ruku, pobavíme se, jak se komu běželo a to je příjemné,“ oceňovala.
A byla ráda i za zkušenost, jakou je závodit před 80 000 diváky. „Ti fanoušci, to je něco neuvěřitelného tady,“ smekala před publikem. A věří, že se před ním nepředstavila naposledy.
Však za ní dorazila i její „mezinárodní“ rodina. Tatínek s angolskými kořeny, maminka s ruskými, jedna z tet žije v Paříži, k tomu bratranci, sestřenice… „Ale ještě jsme se nestihli potkat. Teď zajdu na masáž a pak se snad uvidíme,“ plánovala po rozběhu.
