Článek
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Že řeku Seinu hygienici po třech dnech „uschopnili“, brala Petra Kuříková s nadhledem. „Nechci mluvit proti organizátorům, ale už z logiky si nemyslím, že ta kvalita byla lepší. Navíc vzorky byly odebrány v úterý v poledne, takže jsme plavaly v úplně jiné kvalitě.“ Nicméně víc než nálož virů to byla v řece nálož plavecká.
Šichta, že?
Bylo to asi nejtěžší plavání v mém životě. Když jsem vbíhala do depa, měla jsem radost, protože jsem tam viděla spoustu kol. A věděla jsem, že moje pozice vůbec není špatná. Cyklistika taky nebyla zase tak náročná, byla jsem ve skupině, kde byla spousta favoritek. Pak tam ale došlo k hromadnému pádu, což skupinu rozdělilo. Já jsem zůstala vzadu s pár dalšími závodnicemi i s domácí Leonie Periault. To mě hrozně moc mrzí, protože mohl závod dopadnout úplně jinak.
Po nočním dešti bylo mokro, na Champs-Élysées jste podobně jako závodníci na Tour jeli po kostkách.
Já jsem na mokro byla připravená, snažila jsem si upravit i tlak v pneumatikách. Cítila jsem se na trati poměrně jistě, ale asi pár soupeřek zvolilo moc velký tlak. Trať byla poměrně kluzká, střídaly se tam kostky a byly tam i bílé čáry na silnici. Právě na bílé čáře se stal onen hromadný pád.
Zpět ještě k plavání. V čem bylo nejtěžší?
Hlavně kvůli proudu. Pustím si závod ještě zpětně, protože si myslím, že jsme si naplavaly strašně moc metrů navíc kolem bójek. Úplně nás to odnášelo pryč. Fakt to byl boj o každou pozici. Po dlouhé době se mi taky stalo, že jsem měla penaltu (15 vteřin) za nebezpečné plavání. Úplně jsme po sobě lezly. Je mi to líto, neudělala jsem to naschvál. Stálo mě to pak další pozice při běhu.
Triatlonistka Petra Kuříková (vlevo) vybíhá z vody.
Fackovaly jste se ve vodě?
Přesně tak. Je hrozně těžké se ve vodě orientovat, takže se snažíte o co nejkratší plaveckou trať. Ale mně se párkrát stalo, že jsem zabrala rukou, sáhla jsem někomu na hlavu a tím pádem jsem ho stáhla pod vodu, což bylo nepříjemné. Byla to hodně stresová situace pro všechny holky.
Co tolik propíraná kvalita vody?
Neměla jsem pocit, že by voda zapáchala. Já jsem měla velký respekt z toho proudu. Neměla jsem dobrou pozici na startu, byla jsem hodně na kraji a čím víc jste na kraji, tím slabší máte proud. Vždycky když se plave v řece, tak to není úplně férové.
Máte s tím zkušenosti?
Já jsem naštěstí letos absolvovala jeden závod v řece, kde byl proud ještě silnější. Ale tam se plavalo jenom po proudu. To bylo ve Švýcarsku během mého soustředění ve Svatém Mořici. Bylo to 800 metrů po proudu a trvalo nám to tři minuty.
Spala jste dobře, když jste nevěděla, jestli se závod uskuteční?
Spala. V triatlonu to takto je, že se obvykle rozhoduje na poslední chvíli, protože počasí nemůžeme ovlivnit. Věřím, že to je i kvůli dobru nás závodníků. Naštěstí to spánek neovlivnilo, ale je mi hodně líto mužského závodu. Včera už přijela spousta fanoušků, měli koupené lístky a závod se nekonal. Pro nás dobře, že to zůstalo podle plánu, ale klukům to bylo spíš na obtíž.
Petra Kuříková dobíhá do cíle triatlonového závodu.
Pohltila vás úžasná atmosféra, která v závodě v centru Paříže panovala?
V tom jsem měla trošku štěstí, protože jsem byla ve skupině s Leonie Periault, která je ve Francii hodně oblíbená. Běžela jsem kousek za ní, celou dobu jsem měla kulisu, lidi křičeli. Věděla jsem, že atmosféra bude ohromná, ale i tak mě překvapilo, že to byl takovej hukot.
Zato po památkách asi člověk nekouká.
Prostředí jsem neměla možnost si moc vychutnat. Vnímala jsem diváckou kulisu a hukot kolem. Ale trať byla krásná a budou z ní nádherné fotky. Jen mě trošku mrzí, že tam nebyl žádný kopec, že to byla jen rovina. Ale jak nám říkali na předzávodním brífinku, chtěli jsme triatlon v samém centru Paříže a to má své výhody i nevýhody. Tou nevýhodou bylo samozřejmě plavání, ale jsem ráda, že se to dneska konalo.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
