Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Dvacet kilometrů zvládla 22letá Martínková při své premiéře pod pěti kruhy za 1:32:30, což je pro představu tempo jen lehce nad čtyři a půl minuty na kilometr. A to není rychlost, ve které byste se mohli kochat okolím.
Romantická procházka po Paříži? „To úplně ne,“ rozesmála se česká chodkyně, první česká atletka v olympijském programu.
„Když jsme sem jeli v autobuse, tak jsem si říkala, že to tady vypadá moc hezky, ale během závodu jsem si toho vůbec nevšímala. Takže až teď, když půjdu zpátky, líp se porozhlídnu,“ plánovala Martínková za cílem v místech, kde vrcholilo slavnostní zahájení her.
Teploty atakovaly 29 stupňů, Eiffelova věž zrovna vrhala stín na druhou stranu, než vedl chodecký okruh, a tak se závodnice řádně zapotily. Zvlášť po půlhodinovém odložení závodu na 9:50 kvůli ranním bouřkám, chodkyně tak finišovaly před půl dvanáctou.
„O odložení jsem se dozvěděly, když jsme nastupovaly v olympijské vesnici do autobusu, ale už jsme sem dojely a měly delší rozcvičování a byly ve stanech,“ popisovala.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Začala zostra, možná až moc, držela se i v první patnáctce. „Chtěla jsem se zapracovat do nějaké větší skupinky, abych se tam schovala. Ale rozešlo se to strašně rychle,“ líčila svěřenkyně Kateřiny Čermákové.
Pak už přecházela Pont d’Iéna na kilometrovém okruhu většinou sama, povzbuzována tisíci fanoušků za zábranami včetně tréninkové parťačky Alžběty Franklové, svého fyzioterapeuta i dalších kamarádů.
Oproti evropskému šampionátu v Římě, kde ji o elitní desítku připravila dvouminutová penalizace za technické prohřešky, v Paříži šla čistě. „Kdyby se terčíky objevily, věděla jsem, co mám dělat, ale žádné nepřišly, to je velké pozitivum,“ těšilo ji.
Eliška Martínková se vydala ze všech sil.
Olympijský program pro ni ještě nekončí, s Vítem Hlaváčem se kvalifikovala i do smíšené štafety, která nahradila v programu her padesátikilometrový závod. „Směrem k chodcům na delších distancích to nebyl dobrý krok, ale mě ten týmový závod baví,“ přiznává.
A tak zpod Eiffelovy věže mířila rychle zpět do vesnice, aby zregenerovala a příští středu byla zase připravena.
