Článek
Když ho v roce 2013 zvolili šéfem Mezinárodního olympijského výboru (MOV), tak jen chvíli po svém děkovném proslovu dostal do ruky mobilní telefon, na jehož druhé straně byl Vladimir Putin. Právě ruský prezident toužil být vůbec prvním, kdo Thomasi Bachovi popřeje k jeho zvolení do čela sportovního světa.
Tak trochu symbolicky, protože jak při olympiádě v Riu upozornil britský list The Guardian, Putinova podpora byla zřejmě klíčovým faktorem, že Němec volby MOV vyhrál. A symbolické je zřejmě i to, že po svém zvolení Bach nejprve poděkoval španělsky, protože se tak stalo v argentinském Buenos Aires, pak přidal merci, protože francouzština je oficiálním olympijským jazykem, a následně z jeho úst zaznělo ruské spasiba.
Ne, jakkoliv se teď Bach při zvažovaném návratu Ruska a Běloruska zaklíná doporučením od odborníků z OSN, že vyřazení sportovců z těchto zemí na základě národnosti je diskriminační, už těžko se vyhne nařčení, že jeho rétorika je účelová, neboť Putin byl (a možná stále je) jeho blízký přítel. „Prezident Putin je hlavou státu, se kterou máme pracovní vztahy jako s více než 100 jinými vládci států po celém světě," tvrdil v minulosti Bach.
List The Guardian však namítal: „Pravdou ale je, že někteří vládci jsou si rovnější."
Kdo tedy je Thomas Bach? Jako kluk toužil být fotbalistou, ale rodiče ho v pěti letech dali na šerm, neboť je prý lepší pro tělesný rozvoj. Ve dvaadvaceti se stal olympijským vítězem, byť později existovalo podezření, že mohl být zapojen do státem kontrolovaného dopingu, které se objevilo také v západním Německu.
| Thomas Bach je devátým šéfem MOV ve 129leté historii organizace. Jeho předchůdci byli Demetrius Vikélas (Řecko, 1894–1896), Pierre de Coubertin (Francie, 1896–1925), Henri de Baillet-Latour (Belgie, 1925–1942), Johannes Sigfrid Edström (Švédsko, 1946–1952), Avery Brundage (USA, 1952–1972), Michael Killanin (Irsko, 1972–1980), Juan Antonio Samaranch (Španělsko, 1980–2001) a Jacques Rogge (Belgie, 2001-2013). |
Záhy po olympijském triumfu získal doktorát z práv a politických věd, v 27 letech se stal mluvčím všech sportovců na Olympijském kongresu, o deset let později členem Mezinárodního olympijského výboru, v 36 jeho viceprezidentem. „Má olympijskou DNA skládající se z mixu medailí, moci, peněz a zároveň spolehlivosti," psal po jeho zvolení do čela MOV list Frankfurter Rundschau.
Je jasné, že abyste se prodral na pozici vládce světového sportu, musíte být protřelým diplomatem, mít lokty nesmlouvavého byznysmena a zároveň silnou politickou podporu, navzdory tomu, že sám idealisticky hlásáte, že politika do sportu nepatří.
A Bach tohle všechno měl.
Obklopen aurou úspěchů, znalostí a moci působil v rolích předsedy Arabsko-německé obchodní komory či poradce německého ministerstva hospodářství. Kromě Putina tak za ním stál také vlivný kuvajtský šejk, což v různorodé směsici delegátů pomohlo, že právě on byl z šesti prezidentských kandidátů zvolen.
K tomu Bach mnohé oslovil svou myšlenkou „reformního lidového" vládce. Přál si hnutí sjednotit, olympiády zlevnit, avšak v ruském a čínském podání zimních her se to ani v nejmenším nezdařilo.
Zároveň přinesl do MOV určitou dynamičnost, mnozí oceňovali také jeho charizma. „Otevřel léta neotevíraná témata. Pouští se do změn, které budou i bolet, ale má jasné vize a plány," chválil ho dva roky po nástupu Jiří Kejval, šéf Českého olympijského výboru.
| Jak to bylo se zákazy sportovců v minulosti? |
|---|
| Na olympiádu v roce 1920 nebyly pozvány země, které prohrály 1. světovou válku: Německo, Rakousko, Maďarsko, Turecko a Bulharsko. O čtyři roky později se rovněž nesmělo účastnit Německo. Z her v roce 1948 bylo vyřazeno Německo a Japonsko coby poražené země v 2. světové válce. V letech 1964–1988 se nesměla olympiády kvůli politice apartheidu účastnit Jižní Afrika. V roce 1972 se to týkalo rovněž Rhodesie (dnešní Zimbabwe). Na olympiádě v Barceloně (1992) nesměla vzhledem k sankcím OSN startovat Jugoslávie, ale její sportovci mohli na hry coby tzv. nezávislí účastníci. Na posledních olympiádách pak směli Rusové kvůli státem řízenému dopingu startovat jen pod neutrální vlajkou. |
Nicméně pod Bachovým vedením je rovněž viditelný i alibistický přístup, který byl zřejmý už při jeho lavírování ohledně vině a trestu za ruskou dopingovou chobotnici. Teď navzdory válce na Ukrajině veřejně hovoří o ruském návratu na olympiádu v Paříži, byť pod neutrální vlajkou. „Historie ukáže, kdo dělá víc pro mír. Jestli ti, kteří se snaží držet cesty otevřené, komunikovat, nebo ti, kteří chtějí izolovat a rozdělovat. Naší rolí je lidi spojovat," tvrdí.
Jenže je to od něj skutečně tak ušlechtilá myšlenka?
Nebo v sobě skrývá až přílišnou náklonost k Putinovi, jemuž vděčí za někdejší podporu?
