Hlavní obsah

Přesun? Mäki má ještě nedodělanou práci. Uplatnění by našla i jako věštkyně

Byla zklamaná, ba i naštvaná. Jako finalistka tokijské olympiády se Kristiina Sasínek Mäki chtěla s Paříží loučit lépe než 32. místem a koncem po opravách. I když její disciplína se opět posunula a národní rekord 4:01,23, jenž ji poslal do tokijského finále, v Paříži nestačil v jednom z rozběhů ani na semifinále. Dvaatřicetiletou běžkyni čeká rozhodování, kam směřovat dál.

Foto: Jaroslav Svoboda, ČTK

Kristiina Mäki v Paříži na parádní tokijské vystoupení nenavázala.

Článek

Paříž (od našeho zpravodaje) – Bojovala, v rozběhu se posunula na první nepostupovou pozici, v opravě na druhou. Ale pořád to byly nepostupové pozice… „Druhý závod den po sobě mívám vždy strašný, ale tady se mi povedlo oklepat, sílu jsem měla. Štve mě to,“ neskrývala.

Rodačka z finského Seinajöki už delší dobu pošilhává i po delších distancích a přechodu na silnici, což je logický krok, k němuž sáhne spousta běžců na středních tratích, když jim začne odcházet rychlost.

Ale Sasínek Mäki se ještě v této fázi kariéry úplně nevidí, cítí, že má na patnáctistovce ještě nedodělanou práci. „Nechce se mi z toho uhýbat, věřím, že můžu běžet rychleji,“ říká svěřenkyně kouče Pavla Tunky.

Ke svému času z Tokia se od té doby nepřiblížila na méně než dvě sekundy. „Pořád tam mám takové neoznačkované políčko, že chci běžet rychleji a z tréninku to vypadá, že bych toho měla být schopna,“ je přesvědčena.

„A řeči, že jsem stará? Přijde mi, že se to posouvá a věkem tu úplně nezametám,“ argumentuje maminka tříletého syna Kaapa. Nicméně z pětadvaceti pařížských semifinalistek se dříve narodila jen Španělka Esther Guerrerová.

Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.

Předloni si Sasínek Mäki vyzkoušela půlmaraton, v trénincích i tempo na pětikilometrový závod, který v minulosti běhala častěji. Letos ale má v plánu ještě tři čtyři mílařské starty. „Samozřejmě na větší závody mají přednost holky, které byly ve finále, záleží, kolik z nich ještě bude chtít po olympiádě běhat,“ nezná zatím svůj přesný program.

Pořád jsou to příjemnější starosti než vloni, kdy z mistrovství světa v Budapešti odjížděla s vleklou bolestí achilovky a stejná šlacha ji pak vůbec nepustila do halové sezony. „Z toho pohledu jsem určitě šťastnější, v Budapešti jsem se doplazila do cíle, tady jsem bojovala do konce a jsem zdravá,“ oddechla si.

A kdyby se jí snad přestalo dařit v atletice, může se uplatnit i jinde. „Očekávám nějakou nabídku práce v televizi, kde bych uplatnila věštecké schopnosti,“ vtipkovala.

Po rozběhu totiž na dotaz, zda věří v očekávaném souboji na mužské patnáctistovce Norovi Jakobu Ingebrigtsenovi, nebo Britovi Joshi Kerrovi, odpověděla: „Může tam být někdo třetí.“ A kouči Hakimu Salehovi, jenž se o ni v Paříži stará, pak přesně předpověděla, že vyhraje Američan Cole Hocker.