Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Dotek na druhé brance a pak dvě podjeté protivodné branky. To už byla příliš velká ztráta na boj o pódium. Byť její semifinálová jízda by na bronz s přehledem stačila.
Dolehla na vás olympijská atmosféra a role medailové adeptky?
Chápu, že v očích diváků se to může zdát. Asi každý ví, že jsem mohla předvést něco lepšího. Pozitivní je, že jsem jela finále, což byl velký zážitek. Ale neřekla bych, že se to nepovedlo vinou nervozity, s hlavou jsem byla v pohodě. Špatně jsem udělala nějaký pohyb, neměla jsem dobrý odhad. Voda přece jen není pořád stejná a já se předklonila moc brzy. A když víte, že už hodně ztrácíte na začátku, snažíte se to dohnat. Tam už pak nervozita roli hrála.
Když jste čekala na svůj start, zrovna tribuny bouřily po fantastické jízdě Australanky Jessiky Foxové. Co to s vámi dělalo?
Bylo to hodně slyšet, na druhou stranu mě to úplně nerozhodilo. Spíš by mi přišlo divné, kdybych neslyšela, že zajela nejrychlejší čas.
Za prvními dvěma závodnicemi byla více než šestisekundová propast. Tušila jste, že bronz nevisí tak vysoko?
To jsem neřešila, já to moc nemám ráda, nejradši jedu sama na sebe. Finále se nejezdí opatrně, tam se závodí a buď to vyjde, nebo ne. Já se snažila jet něco mezi opatrností a odvážností. Dneska mi to moc nepřálo, ale s tím nasazením jsem spokojená.
Jaká byla zhruba hodina a půl mezi vítězným semifinále a finále?
Nervózní jsem byla, ale ne víc než normálně. Panovala dobrá nálada, smáli jsme se, vykládali si. Mrzí mě, že to neklaplo, ale byla jsem v dobrém nastavení.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
I sil zbývalo dost?
Bylo jich dost, snědla jsem spoustu banánů a vypila spousta vody…
Po závodě se vás snažil utěšit celý tým, ale bylo vidět, jak vás nevydařená jízda vzala.
Asi by bylo divné, kdybych se hned smála. Přece jen jsem na to trénovala hodně dlouho a je těžké si pak říct: V pohodě, dobrý, jedeme dál… Potřebuju to trošku vstřebat a je lepší se vybrečet teď než pak brečet někde jinde.
Berete tedy svoji první olympiádu jako zkušenost, která vás může posílit?
Zkušenost je to určitě obrovská. Jak se říká, z chyb se naučíte nejvíc. Z toho pohledu jsem strašně ráda za ty dobré jízdy i za tu špatnou. Samozřejmě bych byla radši, kdyby tam nebyla, ale určitě mi dá něco do sportu i života.
Gabriela Satková jako by nechtěla věřit, jak dopadlo finále C1.
Tribuny nebyly úplně plné, ale českých vlajek byla k vidění spousta.
Myslím, že takovou atmosféru už nikdy nezažiju. To bylo něco neuvěřitelného, žene vás to dopředu. Když podjedete bránu o pět metrů, tak bych normálně snad vystoupila z lodi, tady lidi fandili tak, že jsem se kousla a jela dál.
Jako jedinou z českých slalomářů vás tu už nečeká závod v kajakkrosu, teď tedy strávíte nějaký čas s rodinou?
Oni tu zase tak dlouho nezůstávají, takže spíš budu podpora kolegům, kteří pojedou, tak se jim budu snažit pomáhat a být tu pro ně.
