Pojď hrát se mnou. Teď se veteránka i Slečna druhá topí ve zlatě

Sara Erraniová a Jasmine Paoliniová otočily ve finále nepříznivý stav. První set v utkání s Mirrou Andrejevovou a Dianou Šnajderovou absolutně nezvládly. Uhrály jen dva gamy. Ve druhém ale oplatily soupeřkám startujícím pod neutrální vlajkou stejnou mincí (6:1). Dramatický zápas tak musel rozseknout super tie-break. V něm zvítězila zkušenost nad mládím a Italky ho ovládly v poměru 10:7.

„Začaly jsme hrozně, v první setu jsme se hodně trápily. Ale ve druhém jsme se vzpamatovaly a nakonec jsme to zvládly skvěle,“ uvedla Erraniová.

Její spoluhráčka ji doplnila: „Na začátku to bylo extrémně těžké. Naštěstí počáteční nervozita nás opustila. Uvědomily jsme si, že by se taková šance na zisk zlaté olympijské medaile už nemusela opakovat. Ve druhém setu jsme se zlepšily a daly do hry všechno, abychom to zlato urvaly,“ dodala Jasmine Paoliniová.

37letá Sara Erraniová se navíc stala nejstarší tenistkou, která vyhrála olympiádu. Překonala tak zhruba dvě hodiny starý rekord fenomenálního Novaka Djokoviče, který ve finále dvouhry udolal Carlose Alcaraze. Pro zajímavost, bývalá světová jednička v ženské čtyřhře se narodila o měsíc dřív než srbská legenda. Stejně jako „Djoker“ dovršila své kariérní úsilí na zisk Golden Slamu. Tedy v jedné disciplíně vyhrála všechny velké grandslamy a k tomu olympijské hry. Jako sedmá v tenisové historii.

„Splnil se mi velký sen. Je to skvělý pocit, když se vám houpe zlatá medaile na krku,“ povídala s dojetím Sara Erraniová.

„Olympiáda pro mě byla vždy tak speciální. Užívám si tento okamžik. Musím ale poděkovat Jasmine, že se mnou hrála celý rok. Bylo to úžasné,“ rozplývala se italská veteránka.

Zlaté deblistky jsou velkými kamarádkami i mimo kurty. Ze zkušeností parťačky těžila Jasmine Paoliniová také ve dvouhře. A co Erraniová své osmadvacetileté spoluhráčce poradila, zůstane navždy tajemstvím. Každopádně z průměrné hráčky se zrodila dvojnásobná finalistka grandslamu. Na Roland Garros nestačila na světovou jedničku Igu Šwiatekovou a ve Wimbledonu padla po velkém boji s Barborou Krejčíkovou.

A spolu prohrály ve finále French Open s párem Coco Gauffová, Kateřina Siniaková. Paoliniová už si pomalu zvykala na přezdívku Slečna druhá… To se změnilo 4. srpna 2024.

„Vítězství na olympiádě je ale něco úplně jiného. Člověk cítí obrovskou důležitost, protože se hry konají jednou za čtyři roky a také zodpovědnost za svou zemi,“ míní Paoliniová a přidává k dobru:

„Pro mě je zisk olympijské medaile speciální ještě v jedné věci. Než jsem potkala Saru, tak jsem hrála čtyřhru strašně nerada.“

Po závěrečném fiftýnu vyletěly obě italské rakety do nebe. Pak obě nové hvězdy spěchaly ke své lóži. Tam už na ně čekalo obejmutí od kapitánky reprezentačního družstva Tatiany Garbinové a především bronzového medailisty z mužské dvouhry Lorenza Musettiho.

V tu chvíli mu nevadilo, že ho kolegyně triumfly. Den před nimi totiž porazil Felixe Augera-Aliassima a získal bronz v mužské dvouhře. Italskou tenisovou medaili po sto letech a znovu v Paříži. V roce 1924 se o ni zasloužil Uberto de Morpurgo v singlu a měla rovněž bronzovou hodnotu. Hlavní město Francie je italskému tenisu asi zaslíbené.

A to ještě, co by se dělo, kdyby na hrách mohla startovat současná italská mužská jednička Jannik Sinner, který zároveň figuruje nejvýše na světovém žebříčku ATP…

Režiséři ze země, která je proslulá svou kinematografií, tak mají zadarmo připravený scénář pro celovečerní film.

A ještě jedno nej z olympijského deblu. Mirra Andrejevová se v sedmnácti stala nejmladší medailistkou ve čtyřhře. O celkové prvenství ji obrala Jennifer Capriatiová. Američanka získala před dvaatřiceti lety v Barceloně zlato ve dvouhře ve věku 16 let a 132 dní.