Článek
Je to skutečně neúspěch?
Je. Měli jsme devátou nejpočetnější výpravu ze všech, tak jsou dvě medaile málo. A především medaile získávají individuální sportovci, kteří jsou mimo systém, protože ten nefunguje. Konečně teď vzplála diskuze, že je potřeba ho změnit, přičemž už před deseti lety bylo pozdě. A já jsem přistoupil k tomu, že v oblasti reprezentace musíme prioritizovat sporty.
Které?
Jasnou čarou jsou olympijské hry. Sporty, které jsou na programu a které dělají Česku nejlepší jméno - tedy ho reprezentují -, budou na seznamu prioritních sportů. Vypsal jsem i program na podporu ženských reprezentačních družstev s cílem uspět na olympiádě.
Je to ale fér? Třeba florbal na olympiádě není a s nadsázkou ho můžeme nazvat "sportem čtyř zemí", ale v tuzemsku ho hrají desetitisíce lidí a je masovou záležitostí.
Teď jste to ale řekl úplně přesně. Tíha reprezentace je ve florbale jiná než u sportů, které jsou na olympiádě. Florbal by měl být z našeho rozpočtu záslužně odměněn v rámci programu organizace sportu a za to, aby se staral skvěle o své členy a soutěže. Ale v reprezentaci mezi významné světové sporty nepatří. Dosah je jiný, když vyhrajete mistrovství světa v ragby, nebo ve florbale.
A pomůže to k olympijským medailím?
Podívejte, sport tu byl podfinancován a zanedbán 30 let, já jsem v čele NSA půl roku. To, co dělám teď, se projeví za čtyři či spíš šest let. Ale musíme mít vícezdrojové financování sportu, abychom nebyli plně závislí na státním rozpočtu, který se každý rok mění. Nám sportovcům byla ukradena Sazka. Dnes je to čistě komerční projekt, z něhož jde do sportu jen velmi málo. To se musí změnit. A o prioritizaci sportu se mluví řadu let, ale nikdo nenašel odvahu, aby to udělal. Já jo. Další věc, že máme u nás 135 sportovních svazů, Norsko jich má 55. S nadsázkou tu máme svaz běhání mezi stromy a my přece nemůžeme dávat peníze všem. Takže další čára je, aby sport měl v zastřešující mezinárodní federaci alespoň třicet národních federací.
NSA je „dítětem" Andreje Babiše. Máte podporu i u současné vlády?
Řadu aktivit jsem dělal a připravoval s minulou vládou, teď musím programy zase vytáhnout ze šuplíku a představit je novým představitelům. Aby se vědělo, jaké jsou strategické cíle, aby se vědělo, co chce vláda se sportem dělat. Ano, krátíme rozpočet, protože stát nemá na rozhazování. Ale chceme vytvořit dlouhodobou koncepci sportu. Upustili jsme od sportovních tříd, od tréninkových a národních středisek mládeže, kterých spoustu zaniklo po roce 1989.
Ptal jsem se na vládu i proto, že Andrej Babiš byl velký příznivcem sportu, zatímco teď se mluví o tom, že NSA už nebude spadat přímo pod premiéra. Je to tak?
Je to otázka, která se řeší dnes a denně. Pan premiér řekl, že mě nehodlá odvolávat a že chce spolupracovat. Ale jestli budu spadat v budoucnu pod jiného ministra, je dotaz na něj a koalici. Sám si dokážu představit všechno možné, jen si neumím představit, že by sport byl tratný a šel zpátky pod nějaké oddělení ministerstva. Byl by to krok zpátky. Když byl na ministerstvu školství, rezignovalo se na jakoukoliv koncepci, strategii, rozvoj a kontrolu.
Ale sport ostrouhal. Místo původních 5,9 miliardy na rok 2022 má dostat jen 4,6, což je víc než 10 procent, které měly plošně resorty ušetřit.
Jenže máme nevyčerpané nároky z minulých let a domluva s ministrem financí je, že nám je ponechá. Zkrácení rozpočtu se tak bude týkat nových investičních výzev, nebude příliš prostor podporovat určité druhy sportovišť. Kluby dostanou zhruba stejně jako loni, potíž je ale s provozem a údržbou, kde alokace bude podobná, ale vzhledem k inflaci a nárustu cen energií prostředků není dostatek.
Máte strach, že některé kluby vysoké ceny nepřežijí?
To je realita, ony opravdu některé nepřežijí. Ke mně se dostávají dopisy, že prodávají haly, zbavují se majetku, protože na to nemají. A ani města a obce už nemají finance, aby udržovaly všechna sportoviště. Mám z toho strach.
