Hlavní obsah

PAŘÍŽSKÁ GLOSA: Paříž nahání Londýn. Hrdí Francouzi na soka neztrácejí

Francouzi jsou hrdý národ. Zvlášť když se mají srovnávat s Anglií, svým po staletí úhlavním rivalem. A tak když se olympijské hry dvanáct let po Londýnu na své další evropské štaci ocitly v Paříži, Francouzi vyhlásili: „Budeme lepší.“ Jak se jim to zatím daří?

Foto: Sport.cz s využitím Phil Noble/Reuters

Francouzští příznivci na olympijských hrách

Článek

Na ekonomické či sociální aspekty pořádání her je ještě spousta času, ty si budou organizátoři vyhodnocovat ještě dlouho po zhasnutí olympijského ohně. Ale třeba péče o fanoušky a vstřícnost organizátorů lze vypozorovat i každodenním pohybem po městě. A z něj mi vychází, že Paříž Londýnu minimálně šlape na paty.

Počet klasických turistů klesl na minimum, řada obyvatel Paříže netoužících po olympijském zážitku město také opustila, místo něj plní dopravní prostředky fanoušci v dresech či s vlajkami. A metropole nad Seinou je na ně připravena.

V metru i příměstských vlacích jsou pečlivě vyznačené mapy, stejně tak u každého východu se stačí podívat pod nohy a šipky vás nasměrují ke správnému sportovišti. A kdyby snad ne, vítají vás dobrovolníci s megafony, kteří se snaží nejen poradit, ale i zpříjemnit den pozdravem či přáním hezkého dne.

To je pro mě jedna z nejsilnějších vzpomínek na Londýn – vřelost pořadatelů a místních, jejich široké úsměvy. Ale snaží se i Francouzi, dokonce i přes svou pověstnou neochotu řada z nich používá při prvním kontaktu angličtinu. A když ne, většinou aspoň mají v okolí aspoň někoho, kdo touto řečí vládne.

Největší logistickou výzvou bývá pro pořadatele her konec akcí na hlavním olympijském stadionu. Vybavuju si, jak se v Londýně nahrnula většina z 80 000 diváků na nejbližší vlakovou stanici Stratford a fronta před ní vypadala děsivě. Jenže pořadatelé dokázali hada fanoušků tak usměrňovat a systematicky plnit vagony, že za pár minut jste seděli ve vlaku.

Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.

V Paříži se od Stade de France dá rozprchnout do víc směrů. Přesto většina fanoušků míří k vlaku RER. Připraveny jsou desítky pořadatelů s páskami a usměrňují průchody podle příjezdů jednotlivých vlaků a funguje to – rovněž bezvadně. Myšleno je i na detaily, po cestě od stadionu k metru jsou umístěny mobilní toalety.

Atmosféra na stadionech? Rovněž jednička podtržená pro oba hostitele her. Není zkrátka oblast, v níž by Francouzi viditelně ztráceli. A tak zatímco stoletou válku jako největší konflikt mezi oběma zeměmi fakticky vyhráli, pomyslnou olympijskou bitvu, troufám si tvrdit, minimálně neprohrají.

Michal Osoba

Jako sportovní redaktor webu Sport.cz a deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, kanoistiku, florbal, judo, plážový volejbal i americký fotbal, je autorem podcastu Mixzóna. Jako reportér působil na olympijských hrách v Pekingu 2008, Vancouveru 2010, Londýně 2012, Soči 2014, Rio de Janeiru 2016, Pchjongčchangu 2018, Tokiu 2021 a Pekingu 2022. Je rovněž spoluautorem knih „120 let české atletiky“ a „Nemůžeš? Přidej! Český olympijský výbor 120 let“.