PAŘÍŽSKÁ GLOSA: O zeleném tažení, které často končí pseudohrou v excelovských tabulkách

Je to jedno z ústředních témat pařížských her. Stát do vyčistění Seiny, ve které se v Paříži nesmělo sto let koupat, nasypal zhruba 35 miliard korun. S velkou pompou si v ní pár dní před zahájením olympiády zaplavala i starostka Paříže Anne Hidalgová, aby demonstrativně ukázala, že Seina může svou vodou konkurovat i zázračnému pramenu z Lurd.

Pak přišel jeden vytrvalý déšť a najednou bylo plavání v řece zakázáno, aby se povolilo v den závodů. „Nechci mluvit proti organizátorům, ale už z logiky si nemyslím, že kvalita byla lepší,“ říkala po svém vystoupení triatlonistka Petra Kuříková.

Některé její kolegyně onemocněly, byť neexistuje přímý důkaz, že to bylo kvůli závadné vodě (či se to spíš tutlá). Švéd Johansson raději kvůli obavám o zdraví nenastoupil do pátečního závodu v dálkovém plavání. „Ale voda byla jen trochu zakalená, jinak mi přišla v pohodě,“ vyprávěl český plavec Martin Straka. Ovšem i tak moc nechápal tu francouzskou umanutost se Seinou, když se nabízela varianta třeba plavat v moři u Marseille.

Nemůžu si pomoct, ale ta umanutost má co do činění s udržitelností, která je teď tuze módním trendem, a vyhnout se jí samozřejmě nemohla ani olympiáda v Paříži. Vyčistit Seinu zní krásně, jenže když se to ani za miliardy nepodaří, nepřiznáme to. Podobné je to s proklamací o nejekologičtější hrách. V olympijské vesnici tak není klimatizace, protože domy byly navrhnuty tak, aby v nich nebylo úmorné vedro. Ono tam samozřejmě je, a tak si řada výprav pořídila externí klimatizaci, nakoupila větráky, které jedou naplno. Ale oficiálně je vesnice „zelená“.

Plýtvá se tu i s plastovými obaly od nápojů, o čemž psal kolega Jan Daněk.

Ne, udržitelnost i šetrnější chování k životnímu prostředí je i v rámci sportu dozajista dobrá věc, byť je kruciální otázkou, jestli megalomanská akce typu olympiády už ze své podstaty není oxymóronem udržitelnosti. Jenže tuze směšně vypadá, když se ona snaha promění v pseudohru, při které se záchrana planety mění jen v „kouzlení“ v excelovských tabulkách.

A nejde jen o Paříž. Při únorovém biatlonovém šampionátu v Novém Městě na Moravě bylo v rámci zeleného tažení zapovězeno obvyklé laminování papírové akreditace do plastové ochranné fólie a co na tom, že se po jednom dešti měnily v rozpité a nepoužitelné doklady. Zato v jídelnách se servírovalo jen na plastových talířích, k dispozici byly jednorázové plastové příbory a voda místo barelů byla v půllitrových PET lahvích. To sice přineslo násobně víc plastového odpadu, ale catering už nejspíš spadal pod externí firmu, takže v tabulkách nezatěžoval samotné mistrovství.

Atletičtí novináři zase popisovali, jak při březnovém mistrovství světa v Glasgow pořadatelé kvůli onomu kouzelnému slovíčku „udržitelnost“ zásadně zredukovali počet autobusů pendlujících mezi oficiálním media hotelem a atletickou halou. A tak většina žurnalistů rezignovala na hromadnou dopravu a brala si taxíky. Takže organizátoři se sice mohli ve svých tabulkách slavně pochlubit snížením vyprodukovaných emisí, ale že jich kvůli objednaným taxíkům bylo ve skutečnosti víc, už není jejich problém!

Buďme šetrní k planetě, buďme udržitelní, ale také u toho používejme rozum.