PAŘÍŽSKÁ GLOSA: O pár hodinách, z nichž se budou psát knihy a točit celovečeráky

Samotná cesta přes úřadující mistry světa Italy, pak těsná porážka s obhájci olympijského zlata Japonci a nakonec triumf nad domácími favority z Francie nabízí inspiraci pro celovečerní dokument.

Cesta, která ale nezačala až na pařížských planších. Možná o několik týdnů dříve samotnou kvalifikací na hry. Možná před více než dvěma lety s nástupem třeba Oldřicha Kubišty. Hledat můžeme dál a dál.

A co takhle vypreparovat jednotlivé mikropříběhy?

O kariéře Jiřího Berana, jeho posledním závodě, jeho oddanosti šermu jako životnímu stylu. Jeho lidské a energické povaze.

Nebo posaďme vedle sebe Michala Čupra, jenž čekal na svou chvíli až do závěru souboje o bronz, s hokejistou Janem Ščotkou, který do nedávného zlatého domácího MS zasáhl až ve finále. Jaké to je být supernáhradníkem, který v nejdůležitějším momentu nesmí selhat?

Co navazující generace Jurků jako tradiční šermířské rodiny? A opravdu se zhmotní nápad Martina Rubeše, že české kordisty bude vítat zaplněný Staromák?

Tohle vše jsou dějové linky, jaké si lidé budou možná navždy pamatovat. V hlavách jim zůstane parta, která byla možná nejvíce nervózní v momentě, kdy se blížil medailový ceremoniál a řešilo se, jaké boty si české kvarteto nazuje. Všechno muselo ladit, být dokonalé.

Páteční večer v Paříži navíc okořenilo tenisové zlato Kateřiny Siniakové s Tomášem Macháčem. Dvojice, která se krátce před Paříží rozešla, aby následně chvílemi působila, že k žádné změně možná vůbec nedošlo.

Olympiáda vždy píše úchvatné příběhy a páteční večer jich poodhalil tolik, že tuzemská kulturní scéna musí jásat.