Olympijská vítězka je ze StarDance nadšená, po sněhu se jí však stýská

Kolikátá skončí ve StarDance, je zatím ve hvězdách. Zatím má za sebou tři tance a zejména ten třetí, kdy při rumbě připomněla svá zranění, nadchl porotu i fanoušky. „Pro mě byla ta rumba důležitá. Byla to pro mě taková srdcová záležitost, hlavně tím tématem. Ani jsem nečekala, že to dopadne takhle dobře,“ řekla.

Užívá si výlet do úplně jiné sféry. „Je to vtipné v tom, že na to člověk kouká několik let a najednou tam stojíte. Je to zvláštní prostředí, že s těmi lidmi žijete ten život intenzivně. Ať už je to s tím tanečním partnerem nebo i s těmi jinými tanečními páry,“ ocenila trojnásobná vítězka Světového poháru.

Prostředí StarDance se nezbavila ani na vyhlášení sportovní ankety. Na úterním ceremoniálu zpívala Dasha za doprovodu kapely Martina Kumžáka, kteří doprovázejí i televizní soutěž. „Posílala jsem mému Markovi, že se jich nezbavím, že jsou tady zase. Ale ne, bylo to super. Ráda jsem Dashu slyšela zpívat to, co je její šálek kávy, než ty tanečky, co jí naservírujeme,“ uvedla s úsměvem Adamczyková, jejíž manžel Marek v této sérii tančí také.

A třicetiletá rodačka z Vrchlabí je tomu ráda. „Jde o to, že ten čas sdílíte společně, a i díky tomu se víc vidíme. Není to tak, že ten jeden sedí doma a vy jste furt pryč. My jsme takhle společně furt pryč, takže to je skvělé,“ pochvalovala si.

Zatím prakticky každý den kombinuje snowboardcrossový a taneční trénink. Dopoledne tráví hodinu až hodinu a půl v posilovně nebo na atletickém oválu, odpoledne další čtyři až pět hodin v taneční zkušebně. Sobota patří přípravě na Výstavišti před televizním přenosem, neděli mívají s partnerem Jakubem Mazůchem v běžném režimu volnou. „Jestli člověk bude pokračovat dál, tak si myslím, že ta únava bude doléhat víc, ale zatím se mi to daří udržet,“ uvedla Adamczyková.

Jednorázová intenzita je vyšší při jejích snowboardcrossových trénincích, psychicky pro ni byl zejména na začátku náročnější tanec. „Navíc ten taneční trénink trvá čtyři hodiny. Já na to nejsem zvyklá. Hlavně být tak dlouho zavřená uvnitř. Člověk ani neví, jak to venku vypadá, jaké je počasí,“ řekla Adamczyková.

I po sněhu se jí trochu stýská. „Já samozřejmě sleduju naše kluky, jak jezdí. Až bude nějaká větší zima, tak to na mě asi dolehne ještě víc. Ale já doufám, že si to pak vynahradím,“ svěřila se.

Snowboardcross jí zatím na parketu spíš překáží. „Většina věcí mi vadí, ty moje bolístky a zranění se mi do toho občas pletou. Asi se dá využít obecně nějaká fyzická připravenost a také ten rytmus. Ve snowboardcrossu nejezdíme na hudbu, ale potřebujete tam rytmus té trati, toho reliéfu,“ přemítala.

Naopak věří, že jí taneční zkušenost pomůže na prkně. „Obecně je to v tom učení, že se člověk učí nové věci. Učíte se přizpůsobovat a ten snowboardcross je hodně o přizpůsobování. To si myslím, že je největší přínos. Je to i psychicky odreagování,“ dodala.

Na parketu zatím není zdaleka tak jistá v kramflecích, jako je ve snowboardových botách. „Nemůžu se tolik spolehnout na to své tělo jako při snowboardcrossu,“ dodala snowboardistka a tanečnice Adamczyková.