Ninja faktor pro děti. Tradiční olympijský sport čeká revoluce, která odradí světovou špičku

Paříž (od našeho zpravodaje) – Pětiboj patří mezi symboly největšího sportovního svátku na světě. Vždyť pro olympiádu ve Stockholmu 1912 ho stvořil sám zakladatel novodobých her baron Pierre de Coubertin. Jenže doba se mění a také pětiboj doznává razantních úprav.

Svoboda zažil snad všechny podoby. Byl u toho, když se od roku 2009 klidová střelba přesunula do tzv. kombi, společné disciplíny s během. Klasické diabolky později nahradil laser. Dále se šerm rozdělil na rozřazovací a bonusovou část. Jen plavecká dvoustovka (zatím) zůstává.

Cílem je udělat sport co nejvíce atraktivní pro diváky. I to je jeden z důvodů, proč z pětice disciplín s koncem roku mizí jízda na koni. Dokonce hrozilo, že pětiboj nebude na olympiádě v Los Angeles 2028 vůbec v programu. Nakonec parkur zůstává, jen přes překážky nebudou skákat závodníci na koních, ale oni sami. Ve stylu populárního Ninja faktoru, jak někteří trefně přirovnávají.

„Budoucnost našeho sportu lze jen těžko odhadovat, je trochu v mlze. Jsem ze skupiny 95 procent sportovců a trenérů, kterým je změny líto. Nedokážu odhadnout, jaký úspěch bude nový formát mít. Musíme se nechat překvapit, zda nás to bude bavit,“ líčí Svoboda, jenž v Paříži působil jako trenér 18leté Lucie Hlaváčkové, která obsadila parádní desáté místo.

Ale zpět ke zmíněné reformě. Podle Svobody moderní pětiboj historicky patřil mezi unikátní sporty, kdy bylo pro jednotlivé závodníky velmi těžké vůbec poskládat přípravu a podmínky. „Rozhodoval intelekt, přemýšlení, taktizování,“ dodává Svoboda.

V současném trendu se ale tyto aspekty vytrácí. Začíná jednoznačně převládat fyzická zdatnost.

„Teď místo koní bude překážková dráha, zase další fyzička na úkor techniky. Pětiboj nejspíše přitáhne jiný typ lidí, sportovců i trenérů. Lze očekávat generační obměnu. Starší závodníci, kteří milovali koně, pravděpodobně skončí, což by se normálně nestalo. Uvidíme, jak bude světová špička od dalšího roku vypadat,“ konstatuje Svoboda.

„Myslím si, že všichni přes třicet stoprocentně končí a lidi kolem pětadvaceti nový formát moc nezaujme. Překážková dráha bude bavit spíš děti. Mě asi taky ještě chvíli ano, ale myslím, že pak už to bude trochu nuda. Záleží ale na každém individuálně,“ nabízí svůj pohled Hlaváčková.

Zřejmě každý ví, že parkur je disciplína hodně nevyzpytatelná. Závodníci si koně losují, ne vždy se s ním dokáží patřičně seznámit, dosáhnout vzájemného napojení. Někdy za to mohou sportovci, jindy zase rozdíl v kvalitě dodaných zvířat a v samotné jejich povaze. Vše navíc urychlil skandál z olympiády v Tokiu kolem Němky Anniky Schleuové a jejího nešetrného zacházením s neposlušným koněm.

Také Svoboda má s parkurem neblahou zkušenost, na olympiádě v Pekingu měl závod rozjetý na medaili. Jenže los mu nepřál, dostal náročného koně jménem HunHun a nedokázal ho zkrotit. Na deváté překážce skončil na zemi a bylo po nadějích. Chuť si ale spravil za čtyři roky zmíněným zlatem z Londýna.

Po skončení aktivní kariéry se vrhl na trénování, takže i on se bude muset s reformou nějak popasovat. „Necháme si určitě poradit od odborníků nebo lidí, kteří mají zkušenosti s těmito překážkovými běhy. Už rok dva nějak spolupracujeme, protože mládežníci a junioři nový formát testují. Ale my se to budeme muset naučit, protože stále tam musí být někdo, kdo rozumí pětiboji jako celku,“ vysvětluje.

A co na to samotní závodníci? „Uvidíme, co čas přinese. V mých očích koně nic nenahradí. Dráhu jsem ještě ani moc nezkoušela trénovat,“ přiznává Hlaváčková.

„Abychom pokračovali v naší olympijské budoucnosti, museli změnu provést. Modernizovat. Víme, že nám do budoucna poskytuje obrovskou příležitost zaujmout nové publikum i demografickou skupinu,“ vysvětluje James Cooke, bývalý britský mistr světa a člen výboru sportovců při mezinárodní unii UIPM.

Když už jsme u těch změn, zastavme se ještě u jedné. Kdo pozoruje moderní pětiboj delší dobu, ví, že z několikadenního či několikahodinového zápolení se stala v hlavní části podívaná na přibližně 120 minut.

„Samotné zkrácení programu bylo nejdříve fajn, teď už je to na můj vkus až příliš. Trpí hlavně výkony, mezi disciplínami je málo času, maximálně čtvrt hodiny. Chybí prostor na regeneraci,“ přibližuje Svoboda.

Sám si před nějakými deseti nebo patnácti lety neuměl podobný formát představit. „Náš zakladatel baron Coubertin chtěl, aby disciplíny na sebe navazovaly v co možná nejtěsnějším sledu, ale to bylo v době, kdy se pětiboj organizoval v pěti šesti dnech. Ještě sražení do jednoho dne bylo v pohodě nejen co se týče výkonu, ale i diváků a atraktivity. Teď prostě vítězí jiné typy lidí, trošku víc fyzičkáři,“ shrnuje.