Článek
Je vaše radost větší než při předchozích volbách, kdy jste neměl protikandidáta?
I když ho nemáte, pořád je to volební souboj, protože Český olympijský výbor sdružuje všechny sporty a musí dojít k dohodě. Ale velmi jsem oceňoval formu, jakou zvolil můj protikandidát Libor Varhaník. Byla velmi kultivovaná a myslím, že nám oběma šlo o prospěch českého sportu. Ta forma kampaně mě možná potěšila ještě víc než výsledek.
Byl jste sám v předvolební kampani aktivnější než v předchozích letech?
Určitě. Měl jsem daleko víc schůzek, více jsme komunikovali. Sportovní prostředí je rozmanité, nemá pevně danou strukturu a hierarchii. Všichni vidí olympijský výbor někde na vrcholu pyramidy, ale v reálu to tak není. Nemáme žádné možnosti ovlivňovat dění ve svazech, takže nakonec záleží na vztazích mezi organizacemi a jejich předsedy.
Jak hodnotíte svůj tým místopředsedů? Předem byl prakticky jistý šéf paralympioniků Zbyněk Sýkora, pozici obhájil vedle Varhaníka i Roman Kumpošt, nově přibyl Marek Pakosta, naopak pozici místopředsedy neobhájil Filip Šuman…
Filip je vynikající spolupracovník, trochu mě to mrzí, ale stal se předsedou Mezinárodní florbalové federace, což je v českém sportu nejvyšší zahraniční funkce, a bude mít možná méně času. Spolupráce s Liborem Varhaníkem je pro mě určitě dobrá, Roman Kumpošt má obrovský přesah do mezinárodní sportovní diplomacie, Marek Pakosta přichází nově, ale byl předtím členem výkonného výboru.
Naopak do výkonného výboru neprošel výrazný sportovní funkcionář Jiří Hamza, prezident biatlonového svazu. Překvapení?
No to je šok dne.
Čím si to vysvětlujete?
Vůle lidu, vůle boží, můžu to komentovat jen takhle. Byla to vůle pléna a já to respektuji.
Sám jste v předvolebním projevu naznačil, že se o pozici předsedy ucházíte naposledy.
Určitě. Součástí toho čtyřletého období bude snaha dávat prostor mladým, chceme, aby se hlásili do vedení olympijského výboru…
Co vás čeká teď jako první?
Chceme svolat programovou konferenci, abychom si podrobně představili projekty, na nichž pracujeme. A chci, aby s jejich podporou souhlasila většina svazů, protože každá akce stojí nějaké peníze. Pokud se ukáže, že svazy o nějaké akce nestojí nebo jsou příliš nákladné, nemám problém je vyřadit a dohodnout se na jiných aktivitách.
Zmiňoval jste témata podpory trenérů a infrastruktury, v nichž má české prostředí deficit. Co pro to chcete udělat?
Cítím silný mandát začít jednat spolu s kolegy z významných sportovních organizací s předsedy parlamentních stran. Za chvíli budou volby a my nutně potřebujeme, aby v programech stran byl sport, podpora zdravého životního stylu a mládeže. Obávám se, že se na to často zapomíná a velmi obtížně bychom to hledali v programových prioritách stran.
Čím je přesvědčíte?
Všechny argumenty jsou na naší straně, pokud je politici budou aspoň trochu poslouchat. Nedávno jsme požádali profesora Hindlse, bývalého rektora a člena rozpočtové rady vlády, aby nám spočítal, kolik peněz pomáhá sport státnímu rozpočtu ušetřit. A ta čísla jsou jednoznačná. Chápu, že mládež a děti nemůžou volit, ale pro každou zdravě fungující společnost je mládež nejdůležitější. A já bych rád, abychom tohle v naší politické scéně probudili.
