Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – V neděli od 15:30 ji čeká semifinále a od 17:45 snad i dvanáctičlenné finále. „Takhle nějak bych si představovala i zítřejší program,“ usmívala se po kvalifikaci.
Bylo vidět, jakou máte z obou svých kvalifikačních jízd radost.
Mně se tomu vůbec nechtělo věřit, protože nejsem moc schopná zajet dvě kvalitní jízdy po sobě a teď se mi to povedlo. Přece jen je to můj první start pod pěti kruhy. Zvlášť když jsem ještě tu druhou jízdu vylepšila, chtěla jsem jen víc zariskovat, protože jsem už měla jistotu postupu. A to vyšlo.
Pro vodní slalom už nezvyklý systém dvou kvalifikací pro všechny vám tedy seděl?
Tady je docela dobrý, protože na semifinále a finále se nám změní trať jen lehce v některých kombinacích, tak jsem si mohla vyzkoušet, kde můžu jet odvážněji a kde bych měla dát větší pozor.
Vypadalo to, že žádná nervozita z olympijské premiéry nepřišla.
Byla jsem nervózní, asi se umím dobře přetvařovat. (úsměv) Hlavně před tou první jízdou, vůbec jsem nevěděla, co čekat a jaké to bude. Když jsem přijížděla ke startu tím kanálkem, jen jsme se na sebe se soupeřkami culily, když tribuny začaly řvát. Všichni jsme to prožívaly spolu a říkaly si: Je to skvělé, tak si to pojďme užít.
Také jste se za cílem objímala s Američankou Evy Leibfarthovou, která kvalifikaci zvládla podobně dobře jako vy.
Jsme nejlepší kámošky od nějakých patnácti let, provázíme se juniorskou, třiadvacítkovou i seniorskou reprezentací. Vidíme se jen v létě; a to, že spolu můžeme takhle soupeřit, je za odměnu. A je krásný, když to soupeření hodíme za hlavu a fakt si přejeme. Ne každý to bohužel zvládne.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Déšť, který se na závodiště vytrvale snášel, vám jako vodní slalomářce asi nevadil.
Mně ne, jsme mokří tak i tak. Spíš jsem měla starost o rodiče, kteří se tam čvachtali na tribuně, a říkala jsem si, že tu chudáci musí být kvůli mně pět hodin…
Stihla jste se s nimi potkat?
Máme společný chat na whatsappu, kam mi babička posílala fotku v tričku, jak fandí, rodiče pak přímo z tribuny. Babička má na tričku českou vlajku a nápis CZE, rodiče mají zezadu napsáno „Go Toni Go“. Jsou tu i obě ségry a strejda s tetou. Takže to jsem v telefonu stihla vidět, ale jiné aplikace mám zavřené a neotevřu je do závodu.
Co vás do té doby čeká?
Půjdu se dobře najíst, večeře musí být, podívám se na nějaký hezký film, pokecám se spolubydlící Gabčou Satkovou. A ráno nemusím vstávat s budíkem, což je příjemné.
Kajakářka Antonie Galušková při kvalifikaci ve Vaires-sur-Marne
Však kvalifikace končila až po sedmé hodině večer. Závodila jste někdy tak pozdě?
Nikdy. Trochu jsme tomu přizpůsobovali tréninky, měli je od pěti nebo od šesti, abychom si trochu navykli. Spíš bylo těžké přizpůsobit večeři, jíme až v osm večer, což je pro mě docela náročné, a chodíme spát později.
Dobře se najíst v olympijské vesnici není problém? Padaly na to stížnosti.
Ostatní říkají, že to v Tokiu bylo lepší, což bohužel nemůžu srovnat. Ale já se snažím ničím nerozptylovat a nerozrušovat. Dám si, co tam je, když je nějaký koláček, tak samozřejmě nevynechám, i když dneska jsem si dala jen půlku. (úsměv)
Co byste si přála od sebe v semifinále?
Zajet tak odvážně jako teď, věřit si, soustředit se jenom na sebe. A jak to dopadne, je ve hvězdách.
