Článek
David Kostelecký, olympijský vítěz z Pekingu 2008, se však do Paříže nakonec nekvalifikoval.
Snad to mohu prozradit, bude na místě jako spolukomentátor ČT. Možná při tréninku postřehne chyby, které já nebudu vnímat, takže můžeme spolupracovat. Uvidí to svýma očima a bude možnost mi k tomu něco říct. V závodě se už moc poradit nedá.
V Tokiu jste spolu svedli nezapomenutelný rozstřel o zlato. Jak často si moment vybavujete?
Je to už tři roky, doba utekla strašně rychle. Rád zavzpomínám, ale rozhodně nechci žít jen z jednoho momentu. Když někoho potkám a on mi vypráví, jak to bylo super, jak se dívali s kolegy v kanceláři, tak mám pěkný pocit. Jsem rád, že se nám podařilo udělat českým sportovním fanouškům radost.
Před pár týdny jste říkal, že Paříží ještě tolik nežijete. V úterý jste ale nafasoval olympijskou kolekci, jde o pomyslný zlomový bod?
Určitě. Přibývá tiskovek a rozhovorů, kde vám to každý hned připomene. Zatím jsem žil v bublině, ale po oficiální nominaci to na mě dolehlo. Dochází mi, že Paříž už ťuká na dveře. Navíc na střelnici v Chateauroux odjíždíme už 22. července, což je za necelé tři týdny. Těším se.
Vyhovuje vám, že nebudete přímo v Paříži, ale nějakých 250 kilometrů od francouzské metropole?
Bude více klidu a času soustředit se na samotný závod. Nebude prostor rozptylovat se okolními věcmi. Do Francie dokonce jedeme autem, za což jsem hodně rád. Když si vezmete let a organizovaný přesun do Chateauroux, tak to časově vyjde nastejno.
To není úplně běžné, viďte?
Máme závěrečný přípravný kemp i Itálii, což je po cestě. Zvolili jsme jednodušší variantu i s ohledem na přepravu zbraní a nábojů. V letadle se může stát cokoliv, takže pro nás je lepší, že máme vše u sebe a pod kontrolou. Navíc, co jsem letmo studoval pravidla, musíme druhý den po soutěži odcestovat z dějiště olympiády domů. Ve finále se do Paříže asi ani nedostanu.
Snad jen v případě dalšího úspěchu.
Zisk medaile bude asi jediným pádným důvodem se zdržet. Tam je pak výjimka, že člověk může na místě zůstat déle. Ale říká se, že obhájit je těžší než vyhrát poprvé, a já naprosto souhlasím. Chci podat nejlepší možný výkon a být spokojený sám se sebou. Vím, jaké to je olympiádu vyhrát, ale také znám, jak jednoduché je závod pokazit. Rozhodně nechci malovat čerta na zeď a uvidíme, jak všechno dopadne.
Určitě vám mohou pomoci letité zkušenosti.
S postupem kariéry jsem klidnější, stresové momenty dokážu zvládat daleko lépe. Po jedné chybě jsem byl schopný zkazit celý závod, teď si z nezdaru vezmu ponaučení. Člověk prostě musí jet dál. Rozhodně jsem se posunul. Mnoho lidí se naučí střílet, ale je potřeba jezdit po závodech a sbírat zkušenosti.
Střelec Jiří Lipták během fasování olympijské kolekce pro OH 2024 v Paříži.
Vraťme se ještě k olympijské kolekci, kterou jste si v úterý vyzvedl. Potrpíte si na to, co nosíte?
Tohle neřeším, ale jde o jednu ze součástí přípravy na olympiádu. Nejdůležitější je, v jaké pohodě se člověk do Paříže dostane a jak se mu závod podaří. Obecně větší akce moc nemusím, mám raději soukromí a klid než být někde středem pozornosti. Teď je ale první den, kdy jsme mohli oblečení vidět a vyzkoušet. Byla skupina lidí, kteří se nějak podíleli na vývoji kolekce a měli možnost si ji osahat dřív a říkat své názory. Já viděl jen něco na sociálních sítích. Za mě se to materiálově povedlo. Třeba David Pastrňák, to je taková módní ikona, ten by určitě ocenil i nástupovou kolekci. Pro mě jsou nejpohodlnější džíny nebo tepláky a sportovní tričko (úsměv). Takže tohle úplně neocením, ale je to jen můj názor a snad se nikdo neurazí.
Velikosti vám sedí? Jste chlap jako hora.
Nic jsem neměnil, takže perfektní. U mě je to vlastně jednoduché. Když mi dají největší velikost, mohou mi oblečení rovnou poslat poštou.
Jak vlastně dopadla kolekce z Tokia?
Mnoho kusů používám dodnes, něco už bohužel dosluhuje. Jsem rád, že máme nové věci, že si trochu obměním šatník. Nic ale nevyhazuji, všechno si schovávám na památku.
Když jsme u vaší postavy, nelimituje vás?
Jsem od narození prostorově rozměrnější a takový David Kostelecký také není žádný malý človíček. Menší lidé mají možná při střílení s ohledem na koordinaci výhodu. Ale nejsme atleti, nějaké kilo navíc není na škodu. Naopak při silnějším větru to může být plus.
Jak často trénují střelci fyzičku?
Máme doplňkové sporty. U nás je to o reflexu. Zavoláte, terč vyletí stokilometrovou rychlostí a musíte do půl sekundy reagovat a vystřelit. Dříve jsem hrával badminton, ale ze zdravotních důvodů, kdy mě z něj půl roku bolelo rameno, jsem přestal. Zůstal jsem u tenisu nebo ping-pongu, kdy člověk trénuje pohyb oko–ruka. Dokonce jsme si vzali oranžové míčky, abychom simulovali barvu terče. Chodili jsme také plavat, ale teď se všechno smrsklo na dvě až tři návštěvy týdne ve fitku, aby se mi nerozpadla záda. Přece jen zbraň něco váží a na tréninku uděláte třeba dvěstěkrát stejný pohyb.
