Místo Paříže by radši Marseille. Český plavec se chystá na závod v Seině: Moc tomu nerozumím

Paříž (od našeho zpravodaje) - Seina je neutichajícím tématem olympiády. Pořadatelé investovali do vyčištění přes 35 miliard korun, jenže i vinou dešťů se stále bojuje se zvýšenou koncentrací bakterie E.coli. Rušily se tréninky triatlonistů, přičemž závody se následně uskutečnily. Teď je zase problém.

Je to škoda a Francouzům v tomhle moc nerozumím. Bylo to jasné hned od začátku. Nejdříve navíc říkali, že neexistuje záložní varianta, což jsme i s trenéry vnímali dost negativně. Pak ohlásili možnost s veslařským kanálem, tak si všichni oddychli. Třeba jachting je v Marseille, kde mají krásné moře a vlny. Nevadilo by mi závodit tam, protože nejradši plavu v podmínkách na otevřené vodě.

Měli jsem budík na 5:30, a když jsme se sešli s trenérkou, řekla mi to. Ani mi to tolik nevadilo (smích). Udělali jsme kvalitní přípravu v bazénu, takže super. Doufám ale, že nás do řeky pustí třeba ve středu. A myslím, že závod v Seině nakonec bude.

Ještě nikdy jsem neplaval, aniž bych si závodiště nevyzkoušel. Vždy jsme měli možnost tréninku. Ale koukal jsem na triatlony a snažil se prostředí poznat. Stejně v momentě, kdy skočí balík plavců, je to z hlediska proudů úplně jiné. A špinavou vodu znám. V Čechách také není vždy bůh ví jak čistá.

Vnímám to ze zpráv, ale nijak mě situace neovlivňuje. Nemám žádný strach, a co bude po závodě, se uvidí. Tohle je olympiáda. Jsem strašně rád, že zde mohu být. A když se bude plavat v Seině, tak prostě bude.

Hezky to bude vypadat hlavně v televizi (smích). Jasně, nastoupit uprostřed Paříže bude určitě krásné. Myslím, že přijde i mnoho diváků, na což nejsme zvyklí. Věřím, že nám pomohou. Když člověk davy uvidí a uslyší, dodá mu to energii.

Nálada je dobrá a snad jsem se dostal i ze zranění ucha. Na červnovém mistrovství Evropy mě soupeř při závodě kopl do ucha tak blbě, že tlaková vlna s vodou protrhla bubínek. Nezbývalo čekat, než všechno sroste.

Možná jedno z nejhorších, nemohl jsem tři týdny do vody. Chodil jsem běhat a hodně jezdil na kole. Myslím, že se mi nakonec podařilo dostat se zpět na svou úroveň.

Do minuty už jde podle mě o hodně slušný výsledek. Samozřejmě záleží, jak se závod vyvíjí, zda někdo všem ostatním neujede. Když doplavu a uvidím, že ti nejrychlejší jsou ještě ve vodě, jako tomu bylo na únorovém MS v Kataru, kde jsem byl patnáctý se ztrátou kolem 30 sekund, tak to bude super. Nechcete vylézt s tím, že soupeři už jsou oblečení (úsměv).

Svým způsobem ano, jde však o kombinaci obojího. Když doplavete jedenáctý, ale se ztrátou, tak víte, že ani kluci za vámi na to neměli. Opravdu záleží závod od závodu. Není to jako v bazénu, kde si člověk buď dá osobák, nebo ne. Tady se na čas moc nehledí. A pokud bych doplaval s hlavním balíkem, může z toho být umístění v TOP 20. Pak se uvidí.

Vzhledem k tomu, že v bazénu nejsem tak rychlý, musím to dohánět orientací a pohybem v balíku. Vždy se snažím být co nejvíce vpředu. Jakmile jsem třeba ve čtvrté řadě a objeví se skulinka přede mnou, hned se tam chci probojovat. Musíte ale stále koukat i před sebe, protože se stačí jednou zamyslet a je to. Někdo nastoupí a já si ho nevšimnu. Zároveň využíváme podobných věcí jako cyklisté, kdy plaváním za někým dokážete ušetřit dost energie.