Míra a Míla. České olympijské duo už se prohání po Versailles

Paříž (od našeho zpravodaje) - Nacházíme se přímo ve Versailleském parku, na druhé straně areálu od ikonického zámku pár kilometrů jihozápadně od Paříže. Vzniklo zde úplně nové sportoviště jak pro jezdectví, tak v závěru olympiády pro moderní pětiboj.

„Prostředí je špičkové, nádherné. Škoda že zde závody nebudou častěji, je to tady extra krásné. Dráha pro kros vede neskutečnými scenériemi. Bude radost se po ní rozjet,“ vyhlíží Příhoda nedělní část všestrannosti. Už v sobotu ale čeká jezdce drezura a v pondělí pak závěrečný parkur.

„Většina trasy je mezi lipovými alejemi, kde je o pět až osm stupňů méně než na sluníčku. Koním se bude lépe cválat, možná si trochu odpočinou,“ popisuje Trunda.

Ale kochat se při závodě okolím? „Doufám, že ne, že bude dost benzinu v nádrži a pofičí nám to. Až se areál naplní a diváci budou po překonání překážky tleskat, motivuje to nás i koně,“ culí se Příhoda.

Oba už mají za sebou jednu olympiádu. Před třemi lety reprezentovali v Tokiu. Čtyřicetiletý Trunda skončil 39. a o šest let mladší Příhoda zapsal o rovněž šest příček lepší umístění. Starší z české dvojice prý v Paříži na nějaké výrazně lepší umístění nekouká.

Zaprvé má v drezuře velký handicap s klisnou Shuterflyke. „Krok a klus je u ní výborný, ale jakmile začne cválat, je v určité tenzi a nemohu se do ní dostat, jak bych potřeboval,“ líčí. Sám si také nedávno prošel těžkou zlomeninou nohy. Říká, že druhou olympiádu bere za odměnu.

„Hybnost končetiny je trochu omezená, ale do třmenů se mohu postavit tak, že zatížím oba zhruba stejně. Konec loňské sezony byl pro mě opravdu utrpením,“ konstatuje a ukazuje na vedle stojícího parťáka se slovy: „Když se Mílovi povede, mohl by být třeba do dvacítky.“

„Dnes jsem si prošel kros a dá se očekávat, že v něm bude hodně změn v pořadí. Nemyslím, že to bude drezurní soutěž. Musíme být realisté a nepočítat s předním umístěním, ale když se kros podaří a budou síly na závěr, může z toho být dobrý výsledek,“ přemítá.

Oproti Tokiu měli jezdci logicky daleko lehčí dopravu na sportoviště. V Česku naložili koně do aut a vyrazili směr Francie. Ani nemuseli společně, jen se řídili nejzazším možným termínem dojezdu.

Trasu absolvovali zhruba za 13 až 15 hodin. „Doprava jako na klasické závody. Nic centrálně řízeného,“ praví Příhoda, jenž se na olympiádě představí v sedle valacha Ferreoluse.