Martin to dokázal, já chci zlato taky! Dostála namotivoval Fuksův triumf

Paříž (od našich zpravodajů) – Když Fuksa projel cílem a jeho přepadla nervozita, vzal trenéra i další z týmu a šli si na zahradu v pronajatém domku kopat s míčem. Pak Josef Dostál v televizi spatřil, jak Martin Fuksa stojí na stupních vítězů a zní ta nejkrásnější píseň. „Stáli jsme tam, koukali na sebe a poslouchali českou hymnu. A já si říkal: ‚To je fakt krásný, to bych chtěl taky zažít.‘ Ale věděl jsem, že je to hrozně těžké,“ vyprávěl Dostál.

Pochopil, že se stresu musí zbavit, uklidnit se, aby neplýtval energií. „Byl jsem trošku na zabití, ta nervozita vedle mě by se dala krájet.“ A tak vytáhl šachy a s trenérem si dali dvě partie. „A já najednou viděl, že je to lepší a nervozita odchází.“

Spal klidně, ráno byl plný energie a odpoledne si i on prožil zlatý příběh.

Vedla k němu i zásadní změna v pojetí tréninku, na které měl znovu vliv Martin Fuksa a jeho tým. „Šlo o přístup k tréninku. Věděl jsem, že všichni jsme lidi a nemůžeme už víc makat. A tak jsem se bavil s trenéry Martina, Petrem a Josefem, a ptám se jich: ‚Co vás posouvá dopředu?‘ Vysvětlovali mi to. Začal jsem nad tím přemýšlet a s trenérem jsme to implementovali. Bylo to tak, že jsem ráno vstal, pak přišel trénink, po něm jsem se šel najíst, chvíli odpočinek a zase trénink. Přidali jsme hrozně moc tréninkových jednotek. Ale byla tam vidina cíle,“ říká Dostál.

Že byl Dostálovi inspirací, těší i Fuksu. „Vím, že hodně s trenéry konzultoval. I barák si vzali podle nás,“ zmiňuje fakt, že Dostálovi i Fuksovi bydleli mimo olympijskou vesnici poblíž kanoistického areálu. „Myslím ale, že si od nás vzal jen detaily, které mu mohly pomoct psychicky. Určitě netrénoval přesně to, co my. Zásluhu má hlavně jeho tým,“ míní Fuksa.

Oba se před olympiádou bavili, že moc prahnou po medaili. Navzájem si přáli. „Ale asi nikdo z nás nečekal, že budou obě zlaté. A je super, že jsou,“ uzavírá Fuksa.