Mami, tati, do Paříže nejezděte, zavelela česká jednička

Za pár dní už budete bojovat na pařížských tatami. Padá na vás nervozita?

Ne, zatím jsem nadšená. Doufám, že nervozita ve velkém měřítku ani nepřijde. Na druhou stranu, zdravá dávka není před zápasem špatná. Kdybych nebyla nervózní vůbec, začnu se stresovat tím, že jsem až moc v pohodě. (smích)

Můžete popsat vaši přípravu?

Byli jsme na Pradědu na kondičním soustředění, odjeli jsme na dva týdny i do Japonska a trénovali jsme také v Německu. Většinou jsem se připravovala s lidmi z Olomouce, především s Danem Kordulou. Závěr přípravy jsme trávili na Hané, kde nám dokonce přijeli pomoct i někteří bývalí judisté, kteří v současnosti například trénují.

Jste první Češka po dvaceti letech, které se podařilo kvalifikovat na olympijské hry. Co to pro vás znamená?

(rozzáří se) Nebudu lhát, je to úplně super. Jsem nadšená, že se mi podařilo kvalifikovat se.

Na olympiádu jste se naladila v sezoně ziskem evropského titulu. S jakými ambicemi odjíždíte do Paříže?

I kdybych Evropu nevyhrála, odjížděla bych s nejvyššími cíli. Chci se prát nejlépe, jak umím, a medaile je ten nejhezčí bonus. V sezoně se mi také dařilo proti těm nejlepším. Proč by to nemělo vyjít i ve Francii.

Zažíváte aktuálně životní sezonu?

Už to začalo kvalifikací minulou sezonu. Byla jsem pátá v Mongolsku na grandslamu i na Masters. Tam se to začalo lámat. Titul z mistrovství Evropy byl třešničkou na dortu.

Kdy jste začala věřit, že vám boje pod pěti kruhy neutečou?

Přiznám se, že v prvním kvalifikačním roce se mi moc nedařilo. Upřímně jsem si říkala, že to není tak jednoduché, jak jsem si myslela. Zlomilo se to v Mongolsku tím pátým místem. Po mistrovství Evropy už jsem věřila tomu, že to klapne určitě.

Měla jste slušně rozjetou i účast na olympiádě v Tokiu, ale tehdy vás zabrzdilo zranění. Berete letošní rok jako pomyslnou satisfakci?

Člověk na to už nemyslí. Zranění ve sportu jsou a my s nimi musíme počítat. Třeba bych se ani nekvalifikovala, to nikdo neví. Byla to překážka, která mě dovedla až do Paříže.

Judo je díky Lukáši Krpálkovi v Česku sledovaným olympijským sportem. Jak se těšíte na podporu fanoušků?

Těším se na ně moc. Když jsme dostávali lístky, řešilo se, jestli by tam někdo letěl i z blízkých. Chtěl mě podpořit brácha a přítel s kamarádem. Lístky se ale většinou daly sponzorům. Nakonec se však jedna vstupenka naštěstí uvolnila a přijede brácha.

Rodiče neplánovali odjet za vámi do Paříže?

Plánovali, ale upřímně jsem jim řekla, že si nepřeji, aby jezdili. Nemyslím to špatně, ale nemluví úplně anglicky a měla bych stres, že se tam ztratí. Takhle budu v klidu.

Na judo vás dali rodiče, nebo jste si tento sport zvolila sama?

Chodila jsem na vesnici do školy a můj spolužák začal v první třídě dělat judo. Řekla jsem rodičům, že bych to taky chtěla zkusit, a už jsem u toho vydržela. (zasměje se)

Vaše váhová kategorie je poměrně vyrovnaná. Mátě nějakou soupeřku, se kterou byste se ráda potkala?

Jsou tam papírově silné soupeřky, které by mi z těch nasazených úplně nevadily. Nemám problém s australskou bojovnicí Katherine Haeckerovou, ale na druhou stranu záleží, jak se obě vyspíme. Vždy je to otevřené.

Máte v plánu jít podpořit i jiné sportovce?

Chtěla bych se určitě podívat na beach volejbal, a možná i Jirku Prskavce, pokud vše stihneme. Je to pro mě relax a únik od juda, což budu potřebovat. Vždy, když jdu na žíněnku, stejně se s trenérem bavíme o něčem jiném, abych měla čistou hlavu.

Musím se vrátit k nástupové olympijské kolekci, kterou pro vás sportovce navrhl Jan Černý. V Česku vzbudil jeho návrh většinou negativní ohlasy, zato ve světě se setkal s úspěchem. Jak se líbí vám?

Když jsem to viděla poprvé, nebyla jsem úplně zastánkyní toho, že by se mi to líbilo. To je ale můj názor, každému sluší a líbí se něco jiného. Když jsem to viděla na modelkách, nebylo to ale tak špatné. Slušelo jim to. Na klucích se mi to ale nelíbí.

Narážíte na ohlasy fanoušků, když si nástupovou kolekci oblékl váš reprezentační kolega Lukáš Krpálek?

(rozesměje se) Nenarážím přímo na něj, to vůbec ne. Obecně mi to ke klukům moc nesedí.