Článek
Kateřina Siniaková přiletěla domů jen na skok. Stihne jen večeři a pak zase letí
„Jsem zvyklá cestovat sama, bohužel často se nám s Bárou stane, že se potkáme až na turnajích nebo se vracíme každá zvlášť, ale tohle zlato, které mám na krku, je naše společné dílo. Mám s ním spojené nezapomenutelné zážitky, z nichž budu dlouho žít," líčila Siniaková na pražském letišti.
Ohromně si užila nedělní tokijský večer v olympijské vesnici. „Měly jsme s Bárou skvělou náladu, všichni nám chodili přát, ale asi až po sezoně nám dojde, co se to vlastně povedlo. Protože hned už zase hrajeme dál, mě čeká nyní v Kanadě singlový turnaj a další společný debl si dáme koncem měsíce na US Open," uvažovala Siniaková.
Tenistka Kateřina Siniaková pózuje se zlatou medailí z ženské čtyřhry v Praze po příletu z olympijských her v Tokiu.
Moc stála o to být alespoň na chvíli v Česku, byť to pro ni znamená hektický večer. „Užiju si večer se svými blízkými. Naštěstí rodiče za mnou přijedou do Prahy na večeři, navíc potřebuju přebalit věci na šňůru turnajů na americkém kontinentu. Vlastně jsem ráda, že takové problémy mám, protože znamenají, že jsme v Tokiu uspěly. Věřím, že ta důvěra v sebe sama, kterou jsem budovala při tom úspěšném tažení na olympijských kurtech po Bářině boku, mi snad vydrží delší dobu," přemítala rodačka z Hradce Králové.
Shodně s Krejčíkovou považuje za svou prioritu dvouhru. „Čtyřhru zaměříme hlavně na grandslamy. Určitě se dokážeme dohodnout, co a kde hrát. Motivace vydržet spolu jako deblový pár je jasná, abychom mohly zlato obhajovat za tři roky v Paříži. Věřím, že tam už to bude s diváky. Rovněž by mi bývalo přišlo smutné, kdybychom si musely vzít vysněné tokijské medaile samy, tak jsem byla moc vděčná za možnost, že mi ji pověsila na krk Bára a já zase na oplátku jí," uzavřela Siniaková a spěchala v ústrety rodině.
