Zlatý Lipták si dopřál doutník i tokijský východ slunce. Při oslavě Jirkovi kamarádi zboří Rajhradice, předvídá Kostelecký

„Nikdy jsem nezažil takový zájem o střelbu, ale pochopte, že jsme byli třicet hodin na cestě, takže působíme unaveně," líčil bezprostředně po přistání Lipták, čerstvý olympijský šampion v disciplíně trap. „Jak už jsem se moc těšil domů do Rajhradic na manželku a své dvě děti, tak mi to dlouhý let ukrátilo. Poprvé v životě jsem letěl i v byznys třídě, což jsem jako prostorově rozměrnější člověk uvítal. Pro mě je v letadle každý centimetr dobrý," vykládal zlatý český střelec.

Emotivních chvil spojených s tokijským triumfem se ještě nestihl nabažit. „Když to ve čtvrtek večer po závodě z nás obou v Tokiu všechno spadlo, mohli jsme si v olympijské vesnici v noci společně dát oblíbený vítězný doutník. Navíc, jak se říká, že je Japonsko země vycházejícího slunce, tak se nám to tom našem balkoně opravdu povedlo zažít," přiblížil Lipták radost prožitou přímo v dějišti OH.

„Šli jsme spát opravdu nad ránem, zdůrazňoval jsem pořád Jirkovi, jak je důležité si ty chvíle radosti prodlužovat, užít a co nejvíc zapamatovat. Taky jsem ho varoval, že je největší blbost říkat, kde si doma vystaví olympijskou medaili. Já si tohle letošní stříbro přidám ke svému pekingskému zlatu a budu je mít uchované na tajném místě," naznačil Kostelecký.

Lipták si vzal rady o sedm let staršího reprezentačního kolegy k srdci. „Určitě tahle moje medaile z Tokia nebude viset v obýváku, zvlášť když jsem veřejně vyhlásil, že 4. srpna odjíždím na dovolenou. Dám ji do trezoru v bance, nebo si ji vezmu s sebou. Zatím jsem ji vlastně nedal z ruky," líčil Lipták, ale prozradil, že rodiče mu schraňují největší trofeje ze střeleckých soutěží.

V mém bývalém dětském pokojíčku udělal táta věšák na deset medailí a dlouho zůstával poslední volný háček a on pořád říkal, že je to na olympijskou. Jenže teď už tam visí stříbro z letošního mistrovství Evropy," usmál se Lipták, ale jinak připustil, že mu vlastně ještě ani pořádně nedošlo, jak mu triumf na OH změní život. „David mě pořád straší, jak nebudu mít na nic čas a ztratím soukromí, ale já si to snad ohlídám," doufal. „No, jak znám Jirkovy kamarády, tak při oslavě zboří Rajhradice," mínil Kostelecký, který žije také na jihu Moravy, v nedalekých Holasicích.

Kostelecký přiznal, že má na své stříbro dvojí pohled. „Rozhodně jsem toužil po třinácti letech znovu vyhrát olympijský závod. Druhé místo v něm přijmu vlastně jedině takhle, když jsem skončil právě za Jirkou Liptákem. Na druhou stranu už je mi 46 let a moc jsem s nějakou medailí z Tokia nepočítal. Nějaké tři týdny před odletem na hry jsem vážně váhal, jestli tam mám vůbec odjet a přiznám se, že se mi tam vůbec nechtělo," líčil nejstarší český medailista v dějinách OH.

Trenér Petr Hrdlička, mimochodem také olympijský vítěz v trapu z Barcelony 1992, oběma střelcům doporučoval, aby do konce roku nevzali brokovnici do ruky. „Jenže to bude složité, koncem srpna bychom měli odstřílet domácí mistrovství v Brně, protože máme povinnosti vůči svým klubům," připustil Kostelecký. „Potom ještě musíme na finále Světového poháru v Baku, kam jsme se olympijskými medailemi kvalifikovali," řekl Lipták, ale přes prodloužení sezony žádný usilovný trénink už neplánuje.