Článek
„Letěli jsme přes Paříž a uteklo to dost rychle, protože jak se nám v posledních dnech nakupily úspěchy, tak při oslavách v olympijské vesnici nebyl vůbec prostor na spánek. Vlastně jsem od toho vítězného závodu nezamhouřil pořádně oči, takže jsem na palubě všechno spolehlivě dohnal a celou cestu prospal," přiblížil vodní slalomář, jenž z celního prostoru vyšel se svou nejcennější medailí na krku.
„Nejvíc jsem se těšil na ženu a děti. Jiříček už bude spát, ale Mareček třeba ještě vydržel, tak se možná bude chtít s tátou pomazlit. Vždyť jsem byl měsíc pryč, taky proto jsem slíbil věnovat celé pondělí rodině. V úterý máme prý jako čeští medailisti společně navštívit Olympijský festivaly, tak už se těším, jak půjdeme všichni do Stromovky," prozrazoval kajakář, který neměl ve své disciplíně na letošních OH konkurenci.
Vodní slalomář Jiří Prskavec pózuje se zlatou medailí z Tokia po návratu do Prahy.
Vzápětí ale s velkým potěšením zjistil, že už v letištní hale na něj čeká manželka Tereza a v kočárku syn Marek, starší Jiří už podle kajakáře doma skutečně spal.
Žádnou speciální večeři si u manželky ale neobjednával. „Jelikož nevařím, tak jsem odkázán na to, co mi připraví. Umí mě po každém úspěchu nějakým jídlem potěšit, ale na rovinu říkám, že co doma bude, to si dám," vykládal Prskavec, po jehož boku dorazil do Česka i stříbrný kanoista Lukáš Rohan, jenž svůj medailový závod odjel už v pondělí.
„Zůstal jsem v Tokiu jako tréninkový parťák a podpora pro Jířu. Mohl jsem si to užít zase úplně jinak. Když já přišel s plackou do vesnice, tak jsem v klidu zalezl na pokoj, aniž by si toho někdo moc všímal, ale pak se v dalších dnech rozjely velké medailové žně, což se slavilo ve velkém a bylo krásné, jak se do ovací úspěšným zapojil se prakticky celý olympijský tým," líčil Rohan.
„Přes všechna covidová opatření se zvládlo všechno skvěle oslavit," doplnil Prskavec. „Úplně mě dostalo, když v ten pátek basketbalisti odjeli na trénink později jen proto, aby mě mohli po tom vítězném závodě ve vesnici zatleskat. Úžasný taky bylo, že nám vyšlo společné přání s Lukášem Krpálkem, aby to byl náš den. Dali jsme mu oba zlatý lesk a mám z toho velkou radost doteď," líčil Prskavec, jenž odmítl, že by jako olympijský vítěz už neměl další motivaci prát se s divokou vodou.
Vodní slalomáři Jiří Prskavec (vlevo) se zlatou medailí a Lukáš Rohan se stříbrnou medailí po návratu do Prahy z Tokia.
„Když člověk vyhraje jednou, tak to chce pak i podruhé," připomněl, že příští OH budou v Paříži už za tří roky. „Ještě jsem docela mladej a hlavně mě vodní slalom pořád děsně baví. Užívám si, co dělám, a ještě mi to jde, takže nádherné výsledky mi ten krásný pocit ze sportu ještě umocňují. I když v Tokiu byl na mě největší tlak, jaký jsem kdy v kariéře zažil, ale na startu finálové jízdy se mi podařilo vyhnat z hlavy myšlenky, které by mě rozptylovaly a soustředil jsem se jen na vodu," připustil Prskavec.
Oba slalomáři jsou kamarády od dětství. Prskavec taky po příletu do Prahy vzpomínal na to, jak společně s otci, po nichž mají oba silné vodácké geny, chodili do bazénu na Strahově a už tehdy si jako malí hráli na to, že jsou spolu na deblu na olympiádě.
„Sice jezdíme každý sám, ale myslím, že to, jak jsme kolem vody vyrostli a od malička si společně na to hráli, tak nám nakonec nějakým způsobem pomohlo k tomu, abychom to dotáhli tak vysoko," prohlásil čerstvý olympijský vítěz.
Podle Rohana odmala Prskavec nepochyboval o tom, že se jednou na OH dostane. „Já k tomu úplně ze začátku nemířil a ani jsem po tom netoužil. O to víc mě překvapuje, že se nám to povedlo urvat olympijskou medaili v jeden čas na jednom místě," řekl kanoista.
