Žena nesmí na stupně vítězů? Češku v Tokiu nepříjemně zaskočili japonští pořadatelé

Na ty si většinou organizátoři her vybírají mladší závodníky, ale na špičkové úrovni, aby zvládli projet trať, na níž se bude bojovat o olympijské medaile. Ve stejné pozici si před pěti lety v Rio de Janeiru zajezdila Amálie Hilgertová.

Předjezdci mají významnou roli při stavbě branek. „Nejprve jezdíme jednotlivé pasáže a organizátoři vidí, jestli jsou moc těžké, nebo naopak lehké. A těsně před závody jedeme celé jízdy," popisuje Galušková, která předjízdy pojímá jako ostrý závod. „Bylo by špatně, kdyby to tak nebylo. Chci jet naplno, dodržuju i svoje rituály, kdy chodím spát v určitou hodinu," líčí.

Však také jízda olympijským kanálem sebere dost sil. „Je dost silově náročný, což mi tolik nevyhovuje. A jak je tu vedro a dusno, je o to těžší vydržet až do cíle," vypráví Galušková, která při letošním Světovém poháru v Praze dojela jako nejlepší z Češek devátá.

Celkem je v Tokiu osm předjezdců, po dvou v každé kategorii, jejich jízdy slouží organizátorům i k tomu, aby si mohli nanečisto všechno vyzkoušet. Třeba v sobotu slavnostní vyhlášení, po němž však v Galuškové zůstala hořkost z přístupu japonských organizátorů.

„Řekli nám, že pojedeme jednu zkušební a druhou jakoby finálovou jízdu a podle toho, jak dopadne, půjdeme na pódium," líčila. A Galušková dojela třetí za dvojicí kajakářů, byla i rychlejší než kanoisté. „Tak jsem byla nadšená a oni mě najednou začali vyhánět. Že jsem holka, tak tam být nemůžu," divila se.

I zástupci Mezinárodní kanoistické federace ji posílali na stupně, ale japonští pořadatelé byli neoblomní. „Tvrdili, že pro ženy nemají speciální oblečení na vyhlášení, ale nakonec jsem se dozvěděla, že ho tam neměl nikdo, takže lhali. Pak řekli, že vyhlášení žen udělají o den později, což se taky nestalo, proběhlo údajně ráno, kdy tam vystupovaly paní z televize. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Mrzelo mě takové podceňování žen," přiznala.

„Vůbec mi nešlo o to, abych tam fyzicky stála, ale o princip, že při vyhlášení řekli moje jméno a na stupně šel kluk, to mi nedává smysl," vysvětluje.

Galušková v Tokiu obývá hotel, kde bydleli při závěrečném přípravném kempu i čeští slalomáři, než se přesunuli do olympijské vesnice. „Jsme ve čtrnáctém patře, máme super výhled na město a moře," pochvaluje si.

Výhledu si užije dosyta, protože mimo hotel a závodiště v rámci striktních pravidel nesmí. „Ani potkávat se tu nemůžeme, což je takové depresivní, ale s tím se muselo počítat," přiznává dívka, která studuje na ČVUT obor profesionální pilot. „V září mám ještě zkoušku z matematiky. Učení mi tu leží na stole, asi bych ho už měla otevřít," usmívá se.

A i když je jejím pracovním snem pilotovat dopravní letadla, tokijská zkušenost Galuškové dodává motivaci zabojovat i na divoké vodě. „Přesvědčila jsem se tu, jaký je olympiáda neskutečný zážitek. Určitě budu chtít udělat všechno proto, abych v Paříži závodila," ujišťuje.