Článek
"Tak doufám, že si ještě budu mít možnost užít lepší olympijskou atmosféru v Paříži," zmínila devětadvacetiletá triatlonistka olympiádu ve Francii za tři roky. "Příští rok začneme sbírat body, takže zase najedeme na kvalifikační režim. Je to za chvíli," podotkla.
V Tokiu se Kuříková skoro ani neohřála. Přiletěla tři dny před závodem a druhý den po něm odletí. V olympijské vesnici si podle plánu držela evropský čas, vstávala tak každý den ve 2:30 v noci japonského času. "Došla jsem si na snídani, první trénink jsem většinou začínala ve čtyři ráno. Už se začínalo rozednívat, to se dalo," popisovala rodačka z Jablonce nad Nisou.
Problémem trošku bylo, že byla na apartmánu s plavkyněmi, které měly jiný režim dne. "Nebylo to úplně ideální. Když startují večer, takže se vracely kolem desáté večer a to já už měla půlnoc. A já je naopak zase budila ráno," řekla závodnice žijící v Curychu.
Kvůli možnému tajfunu hrozilo, že pořadatelé závod triatlonistek přeloží. "O dva dny. Už jsem se mentálně připravovala, že závod bude později, ale nakonec se jelo."
Byla ráda, že nebylo očekávané horko. S výkonem v plavání byla spokojena. "Nevylezla jsem úplně špatně, ale první dva okruhy na kole jsem měla hodně špatné nohy. Silnější skupinu jsem propásla a jela v té druhé, která jela rozumně, což jsem byla ráda," uvedla.
V dešti bylo hodně pádů a Kuříková se snažila karambolu vyhnout. "Už jich mám za sebou poměrně dost, takže jsem jela spíš opatrněji," řekla. "Viděla jsem holky ležet v zatáčkách, nebyl to moc příjemný pocit. Jak od kol před námi stříkalo strašně moc vody a špíny do očí, tak jsem občas nevěděla, kudy jedu. Jsem ráda, že jsem zdravá v cíli."
V běžecké části, která je její nejsilnější stránkou, se posunula na konečné třicáté místo. "To mě motivovalo a říkala jsem si, že třicítku musím zvládnout. Nevím, jaký byl běžecký čas, ale já si to užila," prohlásila.
