Článek
Třiačtyřicetiletá Hubbardová si ocenění akademické obce Otagské univerzity vysloužila za to, že byla první transgender sportovkyní startující na olympijských hrách v individuální soutěži. Její příběh ale vyvolává značně rozporuplné reakce sportovního světa.
Na jedné straně je snaha o zrovnoprávnění sportovců, jež se rozhodli změnit své pohlaví, na druhé straně do očí bijící nespravedlnost vůči ženám, které proti bývalým a geneticky rozdílně vybaveným mužům musejí soutěžit.
To je ve zkratce příběh vzpěračky Hubbardové, která v kvalifikačních závodech před olympiádou drtila soupeřky a vyhrávala závody, aby v Tokiu nezvedla ani svou startovní váhu a z olympijského pódia zmizela tak rychle, jak jen to bylo možné.
Pozornosti na sebe strhla tak jako tak požehnaně, byť nesrovnatelně oproti tomu, co by se dělo, kdyby Hubbardová v Tokiu ukořistila cenný kov.
„Není možné, aby sportovci absolvovali olympiádu bez podpory přátel, rodiny a fanoušků. Toto ocenění bude navždy součástí mé olympijské cesty," uvedla k ocenění od akademiků Hubbardová.
Hubbardová podstoupila změnu pohlaví v roce 2012. Na hry do Tokia se kvalifikovala poté, co MOV změnil pravidlo týkající se účasti transgender sportovců.
Hubbardová, dcera bývalého novozélandského vojenského důstojníka, byla v minulosti ve svém juniorském věku v novozélandské vzpěračské reprezentaci, tehdy ještě soutěžila jako muž.
Se sportováním pak na nějakou dobu přestala. Vrátila se až po změně pohlaví. V roce 2017 pak vletěla na světovou vzpěračskou scénu stříbrem na mistrovství světa v kategorii do 90 kg. Úspěšných závodů měla ale hned několik. Vítězství brala i například na Světovém poháru v Římě 2020.
